Normalizace dozrála tak nešťastně, že jednou se ke kvalifikačním přehrávkám musel dostavit i písničkář Josef Fousek. Vystupoval už v Semaforu, ale dosud víceméně načerno, a tak měl v osudný den trému. Žena mu poradila, aby si vzal belaspon. Vzal si tři. A k tomu dva panáky rumu. Luděk Sobota mu poradil: „Pepiku, oni tam chtějí, aby člověk uměl nazpaměť Rudé právo.“ Bylo 7. června 1985, Obecní dům. V sídle Pražského kulturního střediska (PKS) si Fouska předvolali k šestičlenné komisi, belaspony a rumy nezabíraly, měl vyschlo v ústech.
O sólistovi Národního divadla Karlu Bermanovi se vyprávělo, že při vstupu do zkušební místnosti zahlédl v komisi strýčka Jedličku, známého imitátora zvířecích hlasů. Berman se prý ve dveřích znechuceně obrátil se slovy: „Prase neumím...“
