Prý i zvláštní shodou okolností se Nyman stal světoznámým skladatelem. "Vždyť já nejprve vyhovím sám sobě. Napíšu hudbu, která se pak setká s posluchači. Mám štěstí, že se líbí lidem na celém světě," řekl Nyman, který ve středu přijal také pozvání Švandova divadla ke Scénickému rozhovoru.
Lidé po něm stále chtějí muziku k filmu Piano (1993), ověnčenému třemi Oscary a další padesátkou trofejí.
Pro Piano skládal Nyman muziku ještě před natáčením. "Herečka Holly Hunterová tam hraje na klavír, a tak hudba musela být hotová v předstihu," vysvětloval Nyman.
"Hunterová představuje němou Adu McGrathovou, která se vyjadřuje jenom pomocí hudby. Musel jsem vytvořit něco, co nebylo ve scénáři. Domýšlel jsem si její život a stvořil z ní amatérskou skladatelku z poloviny devatenáctého století. Napadlo mě, že její hudba by mohla vycházet ze skotských lidových písní. Pak už to šlo rychle," vzpomínal Nyman, bývalý muzikolog a hudební kritik.
"Když Holly Hunterová dostávala za svoji roli Oscara, poděkovala mi, že jsem jí pomohl vytvořit postavu Ady."
Nyman nutně nemusí uctívat každý film, pro který skládá hudbu. "Potřebuju, aby se mi líbil, ale někdy mi stačí dvacet procent filmu, aby se tvůrčí šťáva rozproudila," tvrdil pracovitý autor, který složil muziku k jedenácti filmům Petera Greenawaye a napsal také opery Facing Goya nebo Man and Boy: Dada.
V Praze Nymana doprovázeli hudebníci, se kterými prý zásadně nezkouší. "Oni jsou velmi zkušení, znají hudbu dobře. Se mnou je to jiné, než když hrajete Mozarta. My na to jdeme, jako když jedete vlakem. Prostě to jede," řekl Nyman, jemuž nechyběl smysl pro humor.
Za nejvzrušivější nástroj považuje piano. "Pro mě je klavír jako úplná žena. Zní to asi hrozně, ale ostatní nástroje jsou takové malé," žertoval mezi seriózními úvahami o lidové hudbě a klasice.
