V nových písničkách se vracím do dětství, a abych se nezbláznila z dnešní zrychlené doby, postupuju pomalu, svěřuje se zpěvačka.
Co se ve vašem životě událo během čtyř let od vydání alba Love Is Gold?
Tu desku jsem vydala a pak přišel covid. Takže jsem ji ani nepokřtila, dvakrát jsem rušila křest v Roxy a asi i díky tomu jsem získala pocit, že je třeba se vydat dál a neobracet se pořád zpátky. Takže jsem začala pracovat na česky zpívané desce. Ani vlastně nevím, jak mě to napadlo, ale najednou mi začalo dávat smysl psát texty v češtině.
Z jakého důvodu jste tak dlouho lpěla na angličtině?
Poslouchala jsem hodně anglicky zpívanou hudbu, takže jsem chtěla zpívat jako mí oblíbenci. Měla jsem ráda soul, který je hodně ohebný – čeština je oproti tomu dost přísná a rovná. Je mnohem těžší s ní v tomhle a podobných žánrech pracovat. Ale už na Love Is Gold jsem si na textech dala dost záležet a už se mi asi nechtělo všem vysvětlovat, o čem přesně zpívám.
To mi připomíná Pavla Bobka v začátcích, kdy trval na angličtině a před každou písničkou publiku vysvětloval, o čem pojednává text. Jednoho dne za ním přišel Jiří Grossmann a řekl mu, že je nesmysl deset minut vyprávět příběh textu a pak ho za dvě minuty odzpívat, a začal mu psát české texty.
Přesně tak to ale bylo i u mě. Na koncertech jsem vždycky mezi písničkami vyprávěla, o čem jsou, pak jsem je zazpívala a připadalo mi to stále trapnější.
Bylo obtížné přepnout na textování v mateřském jazyce?
Docela ano, ale bylo to zároveň něco jako univerzita třetího věku. Otevírám a aktivuju nové mozkové buňky, mám zcela nové možnosti a obzory, co se melodií týče. Ale taky i dost omezení, což mi ale vyhovuje. Mám ráda hranice, alespoň v něčem. Abych se nezbláznila z dnešní zrychlené doby, postupuju záměrně pomalu, nikam nespěchám, takže jsem do toho vkročila celkem přirozeně. Čekala jsem, že to pro mě bude větší šok.
A pro vaše okolí?
Našlo se pár lidí, kteří mi říkají, že je to pro ně nezvyk, ale já už jsem si zvykla. Před mnoha lety mi řekl baskytarista kapely Toxique, že v češtině ztrácím hezkou část barvy svého hlasu. Hrozně jsem se toho tehdy lekla a myslím, že to prodloužilo cestu k českému zpívání. Ale všechno má svůj čas.
Vydala jste EP s tajuplným názvem V***. Co předznamenává?
Jde o koncepční EP, první část alba, což opět vyplynulo tak nějak samovolně a přirozeně. Obsahuje pět písniček, k nimž vzniklo pět videoklipů, které na sebe, stejně jako skladby samotné, navazují. Jde o první část, přičemž název V*** mimo jiné značí, že písničky jsou o tom, co se děje v hlavě člověka, který o samotě přemýšlí. Chystaná druhá část bude sledovat, co se s ním děje, když jde ven mezi lidi.
Druhá část bude opět EP?
Ano, bude se jmenovat *EGA a celé to pak vyjde ve formě dlouhohrajícího alba s názvem VEGA. Vega je hvězda, což souvisí s tím, že dlouhodobě hledám v životě nadhledy. A ty mi poskytuje třeba pohled na oceán nebo na nebe.
Hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně, jak prohlásil Immanuel Kant...
Přesně tak. A souvisí s tím ještě jedna věc, totiž televizní pořady Vega a Magion, které byly součástí našeho dětství. Opět to není náhoda, protože v písničkách se hodně vracím právě do dětství.
Album vyjde ve fyzické podobě?
Ano, až se spojí obě EP. K prvnímu už jsem pět klipů natočila – za tři dny v jedné místnosti. Už jsou skoro všechny k vidění na YouTube. Ta jedna místnost znázorňuje moji hlavu. Na konci se vydávám ven, kde se bude odehrávat příběh druhého EP. Mám vizi a chci postupně natočit klipy ke všem písničkám. Plus na album přidám ještě nějaké bonusy. Pak bude křest, koncerty a všechno, co k tomu patří. Letní festivaly pojedu až příští rok, protože letos v létě mě čeká práce na druhém EP.
Jak budou vypadat koncerty? Půjde o velkolepou vizuální show, když už jde o takto koncepčně promyšlený projekt?
Právě, že ne, moje cesta vede k jednoduchosti a chci hlavně, aby se mi dobře zpívalo, všichni si hraní užívali a celé to znělo živě fantasticky. Klasický energický koncert v duchu 70. let. Ale určitě budu vozit nějaké diskokoule a budu mít na sobě nějaký hezký model.
