Kapela Kensington (zleva: basák Jan Haker, kytarista Casper Starreveld, zpěvák Eloi Youssef a bubeník Niles Vandenberg) | foto: Rahi Rezvani

Rivalitu mezi Brnem a Prahou máme i v Holandsku, říká zpěvák Kensington

  • 15
Po vydání první desky to vypadalo, že budou muset skončit. Touha uspět však byla silnější, říká hrdě Casper Starreveld, kytarista dnes už nejúspěšnější holandské kapely Kensington. Prosadit se s indie rockem se jí povedlo i v zahraničí. V Praze zahraje ve čtvrtek 12. dubna v klubu Roxy, pak zamíří na brněnskou Flédu.

Proč jste se museli rozejít se svým prvním vydavatelstvím?
Doslova nám řekli, že jsme moc ambiciózní a nemohou nám pomoci dále růst. Tak jsme odešli.

Tehdy jste ale byli v dluzích. To muselo být těžké rozhodnutí.
Bylo, ale naštěstí tu byla moje máma, která nám půjčila nějaké peníze a my jí je postupně splatili. Nakonec jsme našli velké vydavatelství a to se za nás mohlo postavit.

Bylo těžké maminku přesvědčit, aby vám peníze půjčila?
Hodně, tušila, že ještě předtím, než uděláme v naší kariéře velký krok kupředu, musíme udělat jeden malý zpět.

Co to vlastně znamená být příliš ambiciózní?
Chtěli jsme uspět mezinárodně, mít neotřelý zvuk a oni na to neměli prostředky, což kolidovalo s naším plánem. Pokud chcete být kapela evropského rozměru, musíte na evropské úrovni i pracovat.

Myslíte, že existuje recept na to, jak uspět v Evropě?
V našem případě je nejdůležitější vracet se tam, kde o nás stáli už dříve. To děláme teď. Vystavili jsme si tak pevnou fanouškovskou základnu, která nejde jen tak rozbít. Nechceme odněkud zmizet třeba na pět let. Trochu pomohou i festivaly typu Eurosonic, ale my máme radši přímý kontakt s fanoušky.

Takže nápad zpívat v holandštině asi nikdy nebyl na stole.
To je asi ten nejhorší jazyk pro zpívání na světě, takže ne. Nechtěli jsme být limitovaní jazykem, který by nám pomohl jen v Belgii a Holandsku. Ale samozřejmě tu máme i kapely, které tak fungují a lidé je mají rádi.

Kensington

Začali hrát v roce 2005 a na kontě mají celkem čtyři desky. Poslední vyšla v roce 2016. Nese název Control a na rozdíl od předchozích alb nebyla kritikou přijata příliš pozitivně. Letos na podzim kapela chce začít pracovat na nové hudbě. Páté desky by se tak fanoušci mohli dočkat příští rok na jaře

Teď máte v plánu hlavně menší kluby, brzy vás ale čeká největší stadion v Amsterdamu. Co je pro vás větší výzva?
Bude to největší koncert, který jsme kdy měli, ale upřímně větší výzva je hrát pro menší publikum. Jde více o hudbu. Neschováme se tam za ohňostroje a lasery. Musíme se více soustředit.

Takže jste teď nervoznější než budete za pár měsíců?
Asi ano, toto je pro mě rozhodně děsivější než stadiony. Na druhou stranu je to vždycky nezapomenutelný zážitek, protože v klubech naše hudba vyzní přesně tak, jak jsme ji původně zamýšleli, na stadionech se musí dělat různé úpravy kvůli show.

V Česku budete hrát v Brně i Praze. Víte, že je mezi těmito městy rivalita?
Ne a to známe celkem dobře obě! V Holandsku funguje něco podobného mezi Amsterdamem a Utrechtem, odkud pocházíme. V Amsterdamu jsou všichni sebevědomí a tady zase takoví zdrženlivější. Trocha rivality nikdy není špatná. Možná na to během koncertu nějak narazím.