RECENZE: Keb' Mo' se snažil, ale prdelatí andělíčkové byli proti němu

Americký hudebník a zpěvák, který si říká Keb' Mo', zahrál poprvé v Česku. Dnes dvaašedesátiletého muzikanta, který nastoupil vrcholnou kariéru v relativně pozdním věku, pozvala Správa Pražského hradu do Španělského sálu.

Fotogalerie4

Keb’ Mo’ (Praha, Pražský hrad, 24. 7. 2014) | foto: ČTK

Je třeba říct, že volba to nemohla být horší. Španělský sál se kvalitně nazvučit nedá, to pozná i naprostý laik, který byl aspoň jednou na nějakém koncertě, kde se hrálo na bicí a elektrifikované nástroje. Sál připomíná nádraží, kde se všechny zvuky slévají do jedné masy a když chcete zjistit, v kolik vám to jede, není radno se spoléhat na rozpitý zvuk tlampače.

Keb’ Mo’

65 %

Praha, Španělský sál Pražského Hradu

24. července 2014

A za druhé: přestože je Keb' Mo' velmi sofistikovaný muzikant, něco jako bluesový intelektuál, hrát tuhle muziku pod pozlacenými lustry a soškami prdelatých andělíčků, v sále s velkými okny, kterými skoro celý koncert dovnitř doléhá denní světlo, které se odráží na protilehlé zrcadlové stěně, to už není komická absurdita, to je prostě nevkus a necitlivost.

Samotného Keb' Mo'a ale prostředí ani zvuk nerozhodily. Ostatně, na obojí se po pár desítkách minut dalo jakž takž zvyknout i v pohledu z hlediště. Muzikant, jehož občanské jméno zní Kevin Moore (a přezdívka je jeho pouliční slangovou variantou), přijel krátce po vydání nového zdařilého alba BLUESAmericana.

Z něj také zaznělo v programu několik písniček, které byly proloženy starším repertoárem, přičemž Keb' Mo' sáhl až ke svým prvním titulům. Průřez jeho tvorbou ukázal, z jak pevného materiálu je. Vyrůstá sice z bluesových kořenů, dokonce těch velmi hlubokých mississippských (které v hodně "uzené" podobě připomněl, když hrál na resofonickou kytaru), ale ve skutečnosti je nadstylová.

Keb' Mo' je totiž v první řadě písničkář, nikoli čistokrevný bluesman. Neuzavírá se před ohlasy folku a rocku, ale ani funky, soulu nebo gospelu. Jeho desky mají víceméně vyrovnanou kvalitu. A paradoxní je, že jsou vlastně zajímavější - protože barevněji vyprodukované - než živé vystoupení.

I když samotné hře Keb' Mo'a a jeho kolegů lze máloco závažného vytknout a hlavně jejich přirozenost a pohoda se přenesla i na téměř zaplněné hlediště, koncert vlastně ubíhal až moc nevzrušivě. Zatímco na nahrávkách si může posluchač vychutnat různé aranžérské finesy a samotná kvalita písní vyzní mnohem patrněji, koncert, zvlášť v tomto prostředí, vzbuzoval spíš úctu než vřelost a nadšení.