Nejdřív mě na gramofirmě omylem přepojili na redaktora německého Rolling Stoneu, který čekal na rozhovor se zpěvákem Jonem. Nakonec se mi ale ve sluchátku přece jen ozval rozjívený hlas Mince Fratelliho, bubeníka jednoho z největších indie objevů posledních měsíců, glasgowských The Fratellis. Byl stejně srdečný, zábavný, nic neřešící a vykalených jako jejich hudba.
Ahoj, jak se vede? Mám na tebe pár otázek, můžu?
Ahoj chlape, jasňačka, to se ví.
Váš debut Costello Music vyšel 11. září. Sice o tom pochybuju, ale stejně - byl to „vyšší záměr“ nebo náhoda?
Normální náhoda, kámo. Jo, je to ujetý. Nevím fakt co k tomu říct víc... Heheheh.
A ten Costello v názvu, má být Elvis Costello?
Néné, je to odkaz na Tonyho Costello, co hrál na klávesy v jedný divný kapele ze sedmdesátejch let. Vlastně je to celý z jednoho filmu (viz box Costellova cesta -
pozn. autora). Když jsme začínali, hráli jsme skladbu od kapely Strange Fruit z tohodle filmu a každej to znal, což bylo divný. Ale dobrý. Tak jsme si na to vzpomněli, když jsme vymejšleli název desky a pojmenovali jsme ji Costello Music. Takhle se to stalo. Jako jo.
Deska do britské hitparády vstoupila na druhé příčce a jediný, kdo byl před vámi, byl Justin Timberlake. Možná to bylo tím, že měl v názvu desky sex a vy ne. Říká se přece, že sex prodává.
Ahahaha, to bude asi vono, čoveče, hehehe. Ale my se těžko budeme prodávat přes sex, to by asi neklaplo. Hahahahaha.
Všichni tři jako svoje příjmení uvádíte Fratelli (italsky „bratři“, pozn. aut.), ale pokud vím, tak jediný opravdový Fratelli v kapele je basák Barry. Nežárlíte teď s Jonem, že vaše příjmení nejsou taky slavná?
Ahahaha, nevím, né, kurva, né, to víš, že né. Má to výhody, čéče. Mužu klidně jít do zkurvenýho vobchodu a když jim ukážu zasranou platební kartu, tak aspoň hned neví, že jsem z The Fratellis. Hehehaha.
Jsou vám vaši fanoušci v patách? Četl jsem něco o tom, že singl Henrietta je o nějaké holce, co vás stíhala...
Néné, to nebyla žádná stíhačka, čéče. Kdysi jsme měli zkušebnu a nad náma byl takovej bifáč, kam se chodilo na snídaně a tam tahle ženská dělala. A Barry jí padnul do voka a vona padla do voka Barymu, hehehe, takže to byla docela prdel. Teda než to její šílenej manžel zarazil. Ale byla jako dost milá, dycky jsme se u ní mohli levně nasnídat, třeba za deset pencí, chápeš. Tak to je vo ní.
První koncert jste prý měli teprve před rokem a půl. Soudím, že Fratellis asi nebudou vaše první kapela.
Já nějaký kapely měl. Snad jenom Jon předtím nikde nehrál. Já a Barry jo, ale nikdy jsme to nedotáhli až k nějakýmu hraní v Glasgow. Já kapely měnil každejch šest měsíců, nikde jsem se moc nevohřál, jak jsem furt hledal něco novýho, víš co myslím. Hehe. Ale vždycky jsem jako toužil bejt v kapele. Vlastně předtím, než jsem přišel do Fratellis, jsem nehrál na bicí ale na kytaru. No jo! Jako bicí mě dycky lákaly, ale kytarista má fakt snadnej život. Nemusí po koncertě tahat žádný zkurvený bubny a takový kraviny. Pak jsem se na to ale vybod a teďka, vole, bubnuju.
Na to že jsi původně vlastně kytarista bubnuješ rozhodně skvěle.
Ale on to, čoveče, není až takovej rozdíl, jako fakt. Každej chce bejt kytarista protože si myslí, že kytara je snadná a bubny jsou kdovíjaká věda a bubeníků je tím pádem málo. Ale nejsou, chlape. Je to stejný. Máš kopu kapel, kde kytaristi i bubnujou a naopak. Jako jo. Další otázka? Hehehe.
Vaše hudba má něco z T. Rex, Arctic Monkeys a Supergrass. Kterou z těch kapel máš nejradši?
T. Rex? Ne, Supergrass. Určitě Supergrass. T.Rex, to je pár dobrejch singlů, ale Supergrass mají skvělý alba, chápeš. Arctic Monkeys mají zatím jenom jednu desku, tak těžko říct. Jako jejich singly jsou fajn, když tančíš, jsou rychlý a tak. Ale jinak asi Supergrass, ty jsou mý oblíbený. Viděl jsem je mockrát hrát živě a takovejch kapel jako oni fakt není moc.
Bylo pro vás snadné získat nahrávací smlouvu? Gramofirmy se sice honí po nových indie kapelách, kde to jde, přitom třeba takové Kaiser Chiefs dlouho nikdo nechtěl.
Prosím? Sorry, nějak jsem to nechyt.
Ptám se, jestli jste se dostali ke smlouvě snadno nebo to byla dřina.
Né, bylo to fakt snadný, chlape. Prostě nás viděli v Glasgow, párkrát nás vzali na takovej vejlet do Londýna, aby nás jako líp poznali a líbili jsme se jim, takže to šlo v klidu. Taky jsme natočili poměrně hodně demáčů. Byly sice hodně syrový a jakoby ostrý, ale byly to pecky. A oni to prostě vzali, žádnej problém.
Každopádně teď, když se o vás mluví jako o nejlepší nové kapele v Británii to asi bude větší honička, ne?
Nevím, že by todle o nás někdo prohlašoval, čéče... Ahahahaha.
Tak v pár článcích jsem na to narazil. Každopádně se od teďka bude od všeho, co uděláte, hodně očekávat.
Ale já si nemyslím, že by to bylo až takhle horký, vole, jako vážně. Rozhodně to není tak, že bysme si to házeli z toho, jestli to všechno pobereme. Nemám z toho obavu. Jedeme si to svý a snažíme se bejt velkým hráčem na britský hudební scéně. Kurva, to zní jako nějaký zasraný prohlášení, hahahahahahahahacheche. Sorráč chlape, jsem trochu zhulenej, jinak tydlety akce nějak nedávám. Hahahaha.
Žádný problém. Každopádně bylo pár kapel, co se tak bály druhé desky, že ji radši nikdy nevydali. Například Propellerheads. Ale to asi nebude váš případ...
Jako to rozhodně né, dokonce uvažujeme, že naše druhá deska bude dvojalbum. taky už jsme to řekli naší gramofirmě a tam se na sebe koukli a řekli jako uvidíme. Ale určitě bysme to chtěli pustit příští rok, protože už máme kopec skvělejch songů, znáš to. Důležitý je furt sypat nový songy, ale neřekl bych, že se budeme ubírat nějakou jinou hudební cestou. Rozumíš.
Přemýšlel jsi někdy nad tím, jak by dneska vypadal tvůj život, kdybyste s první deskou takhle nezabodovali?
Eeeeee, ne. Ahahahahahahaahahahahahahahahahahahahaahah. Co mi to do tý trávy kurva dali... Hehehe. Jako nad tímhle fakt nepřemejšlíš, chlape, prostě bereš nový věci a zážitky dokud tak nějak přicházej. Fakt si užívám, že jsme někde, kam se kurevská většina britskejch kapel nikdy nedostane, rozumíš. Je to supr, co ti budu povídat. Jakože jasný, že nejsme nejlepší kapela na zeměkouli. Sou tu kapely, co hrajou moře roků, že jo. Ale i tak jsme rádi za to, co máme, chápeš. A asi si to i zasloužíme. Nechci shazovat jiný kapely, ale myslím, že jsme udělali to nejlepší, co bylo v daných chvíli možný.
To vypadá, jako by to pro tebe ani nebylo překvapení, že jste se jako úplně neznámá kapela dostali skoro na špičku britského žebříčku.
No jo, to je jasný, že to bylo překvápko, na to jsme vůbec nepomejšleli. Byla to jako pecka, fakt hezký. Supr no. Byly jsme z toho vážně celý šťastný. Je to jako rána do systému. Hehe.
Vaše dva koncerty v Glasgow byly vyprodány během sedmi minut. To musela být rvačka. Žádné ztráty na životech?
Hahaha, no byla to fakt bitka. Měli jsme pak vážný problémy dostat na guestlist i naše kámoše a rodiny, protože znáš to, dycky chceš pozvat víc lidí, než můžeš. A bylo to fakt šílený, v Glasgow není moc kapel, který by něco takovýho potkalo. Všude kam se hneme, jsou teďka hrozný návaly a divoký akce, ale tohle bylo fakt hustý. Ty lístky zmizely fakt v momentě. Na každým koncertě je vždycky aspoň pár chvil ticha, ale tady to byl nonstop totální chaos a řev, fakt hustý.
Dlouho se na britské scéně nesemlelo nic ve stylu Oasis vs Blur. Snad až na krátkou přestřelku The Fratellis s The Horrors.
Ahahaha. The Horrors jsou úplně jinej typ kapely, není mezi náma žádná soutěživost nebo nepřátelství, chápeš? Vlastně to celý upeklo NME, teda jeden jejich novinář, kterej s náme jel na turné a pak napsal, že jsme si dělali prdel z The Horrors. A voni se toho bohužel chytli, řekli k tomu svoje a najednou se to začalo celý nabalovat. Byla to jedna z nejdebilnějších věcí v životě, do kterých jsem se nechal zatáhnout. Od tý doby na NME seru, nechci s nima mít nic společnýho. Tydlety metody...
