 |
Je pátek 13. června 1958 a zpěvačce, která dosud vystupuje s orchestrem Zdeňka Bartáka, doma zazvoní telefon. Ve sluchátku se ozve suchý strohý hlas Karla Vlacha, který praví: „Podívala se, dívko, chtěla si s námi udělat jeden malý obchod na živé rozhlasové nahrávce?“ Překvapená Yvetta Simonová souhlasí a dozvídá se, že má přijít na zkoušku odpoledne ve 14 hodin do karlínského Studia A, od půl páté se pak vysílá živě. „Noty jí dodáme,“ zněla poslední slova kapelníka, než položil telefon.
Neměl rád, když se někdo vymlouval nebo fňukal. V takové chvíli říkal: „Na divadle nemoc neomlouvá, omlouvá jedině smrt.“
