 |
Je 22. srpna 2000 a Karel Svoboda s manželkou Vendulou prožívají nejtěžší chvíli svých životů. Na hematologické klinice motolské nemocnice prohrává svůj boj se zákeřnou leukémií jejich čtyřletá dcera. Zdrcení rodiče aspoň na chvíli opouštějí nemocnici, aby odlehčili svým emocím. Zastavují se nedaleko Vyšehradu a jdou na krátkou procházku po vltavské náplavce. Většinou mlčí, moc si toho neřeknou. Drží se za ruku a dívají se na bílé labutě a horké srpnové slunce, které se zvolna chýlí k západu. Náhle se žena Karla Svobody impulzivně rozhoduje pro rychlý návrat do nemocnice. Manžel jí vyhoví. Přijíždějí doslova na poslední chvíli. Umluví lékaře, aby mohli za svou dcerou. Drží ji každý za jednu ruku a jsou s ní v posledních pěti minutách jejího života. Pak přijde smrt.
Temná a tklivá hudba dává drákulovskému tématu tu správnou atmosféru, málokdo však ví, že autor do ní vložil tu největší bolest, kterou do té doby zažil.
