RECENZE: Album Spoken je luxusně zařízený byt, v němž nikdo nežije

Instrumentální sólové album skladatele Karla Havlíčka, který má kromě britsky střiženého indie popu zkušenosti i s Hollywoodem, je perfektně zprodukované, ale místy až příliš „hollywoodsky“ jímavé.

Fanouškům kytarového indie popu je skladatel Karel Havlíček známý jako člen kapely Southpaw, která se loni po desetileté pauze přihlásila o slovo s novým albem I’m Really Gonna Miss These Songs When I’m Dead.

Televizní diváci jej, aniž to třeba tuší, znají díky jeho práci na seriálech Polda, Terapie či Profesor T. Spolupracuje s Hollywoodem, jeho hudba zní v traileru nového zpracování Batmana.

V roce 2020 vydal sólové album Spoken, které nyní vychází v černém obalu s podtitulem Black, doplněné o bonusovou skladbu Alive.

Autor o nahrávce hovoří jako o moderní vážné hudbě, ale lépe by se hodilo označení soundtrack k imaginárnímu filmu. Jde o instrumentální nahrávku postavenou na melancholických klavírních melodiích, dobarvených smyčci a ambientní elektronikou. 

Pojítkem je osoba Karla Havlíčka, Spoken je podle jeho slov jakýmsi zhudebnělým cestovatelským deníkem, viz názvy skladeb jako My World, Nights In L. A., Prague nebo Indian Summer.

Jako příjemná hudební kulisa deska funguje bezvadně, k plnému vychutnání však něco chybí. Problém je v onom „soundtrackovém“ přístupu. Nahrávku s hudbou k filmu si člověk většinou pořídí proto, že si chce připomenout náladu snímku či si vybavit konkrétní scény. 

U Spoken ale tato obrazová či atmosférická nadstavba chybí, tedy si ji posluchač musí nějak domyslet. Ne všechny Havlíčkovy skladby jsou ale dostatečně nosné, aby generovaly silné obrazy samy o sobě.

Spoken Black

65 %

Karel Havlíček

V klidnějších, introvertních pasážích to zvládají, ale třeba burácivě patetická I’ll Close My Eyes And Nothing Happens – což je celkem výstižný název – přímo volá po tom, aby ji nějaký hollywoodský režisér použil do zvláště vypjaté scény. 

Sama o sobě je ale jen příslibem něčeho, co se bohužel nestane. Karel Havlíček je zvukový perfekcionista – čili v tomto ohledu je album znamenitě ošetřené, povedla se i zmíněná prémiová položka Alive.

Formálně je albu opravdu těžké něco vyčítat, ale v těch pečlivě nanášených zvukových obrazech jaksi není život. Jde o přepychové kulisy bez patiny, které teprve čekají na zabydlení.