…o seznámení rodičů v Paříži
Otec Karla Černocha, také Karel, vystudoval na obchodního příručího, ovšem chtěl se díky své zálibě v chemii věnovat výrobě parfémů. „V roce 1936 se vydal do Paříže na zkušenou. Tam se v továrně na parfémy seznámil s mojí mámou a po návratu do Čech se vzali. Těsně před nacistickou okupací se chtěli do Francie vrátit, už to ale nešlo, všechno nabralo jiné obrátky.“ V té době měl Karel st. už na parfémy malou firmu, tu mu pak ovšem zabavili komunisté.
...o strkanici, kvůli které nedostudoval
Na lidové škole umění se Karel věnoval zpěvu a hře na kytaru. Kvůli „špatnému rodinnému kádrovému profilu“ musel do učení, měl se stát klempířem. Jenže školu nedokončil, a to kvůli konfliktu při praxi. Takto jej popsal v knize Já bejval divnej kluk: „Byl únor, oslava ‚Vítězství‘, a přišel k nám mluvit jeden blbec z vedení Tatrovky. Začal vykládat, že zvítězila dělnická třída a pokořila konečně ty chamtivý kapitalisty, kteří odírali dělníky, pracující soudruhy,“ popisoval.
„A soudruzi, ta naše revoluce pokořila nejen kapitalisty, ale taky konečně došlo i na jejich děti, které se alespoň naučí pořádně makat.’ Začal ukazovat na mě, a to neměl dělat. Prostě jsem to nevydržel a řekl mu, že kecá, že ti soudruzi naopak odrali nás, začali jsme do sebe strkat a vznikl politickej incident. Já jsem musel z učení odejít a byl jsem přeřazen na pomocnou práci.“ Následně Černoch nastoupil na místo zámečníka do filmových ateliérů na Barrandově a po nějaké době odešel na uměleckou volnou nohu.
…o roli bubeníka v Modlitbě pro Martu
Se zpíváním začal v roce 1962, kdy odešel na vojnu. Tam se setkal s Miloslavem Šimkem a Jiřím Grossmannem. Založili divadelní soubor, v němž vznikaly první Besídky zvláštní školy. Po vojně se Černoch vrhl na bigbeat. Začínal v kapelách Komety, Donald či Karkulka, slávu však získal ve skupině Juventus, s níž ve druhé polovině 60. let natočil dodnes populární a přejímané skladby jako Nářek převozníka nebo Ona se brání.
Vpád vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 nesl velmi těžce, a tak když se mu naskytla možnost natočit s kamarády protestsong Zlej sen, neváhal. „Dotočilo se a pak předstoupil Jindřich Brabec (hudební skladatel, pozn. red.) a přehrál nádhernou melodii, která se jmenovala Modlitba pro Martu. Milan Dvořák se posadil za varhany, ale chyběl bubeník. Nabídl jsem se, že jestli seženou nějaké bicí a nebude to moc těžké, tak to zabubnuju, protože od Barrandova až do té chvíle jsem občas za bicí soupravou seděl.
Chtělo to jen držet rytmus, v podstatě činel a občas kopák. Zkusil jsem to a ono to šlo. A tak jsme vlastně natočili první verzi písně Modlitba pro Martu ve třech jako základ a Marta to potom nádherně zazpívala. Asi málokdo z lidí, kteří sledují populární hudbu, ví, že na první originální nahrávce hraju bicí já.“
...o normalizačních zákazech
Za song Zlej sen, nahrání Modlitby pro Martu i další skladbu s jasným protiokupačním poselstvím Píseň o mé zemi se Karel Černoch dostal na černou listinu komunistických mocipánů. Když pak s posledně jmenovanou písničkou vyhrál v roce 1969 Bratislavskou lyru, nastupujícím normalizátorům došla trpělivost.
„Stal jsem se pro ně kontrarevolučním živlem, jak tomu oni tenkrát říkali. Musel jsem na otočku letět do Prahy a přetočit jednu větu v textu, kde se zpívalo ’…jsme lidé, lidé – mějme lidskou tvář.’ Já to musel přezpívat na ‚mějme svoji tvář‘ protože se tehdy používal často výraz ‚socialismus s lidskou tváří‘. To se jim nelíbilo, a tak se to muselo předělat.“ V několika dalších letech ho televize mohla vysílat vždy maximálně jednu minutu. „To byl přesně vymezený čas, kdy se prý můžu ukázat na obrazovce.“
Jsem na sebe přísná. Při zpěvu vím o každé chybě, říká Tereza Černochová |
...o dceři, která ho překvapila, kolik toho umí
V uměleckých stopách svého otce se ze dvou dětí Karla Černocha vydala hlavně dcera Tereza, která se zpočátku proslavila jako členka dívčího tria Black Milk. Tehdy, v roce 2001, jí ještě nebylo ani 18 let, od té doby ušla pořádný kus umělecké cesty a dnes kromě sólové tvorby zpívá také s kapelou Monkey Business. „Táta s námi není už šestnáct let, myslím, že odešel hrozně brzo,“ řekla nedávno v rozhovoru pro MF DNES. U příležitosti nedožitých osmdesátin Karla Černocha se od 10. října do 1. listopadu konají čtyři speciální koncerty.
„Myslím, že je fajn připomenout jeho písničky a také fakt, že to byl velmi dobrý zpěvák,“ uvedla Tereza. A jak se na svou dceru jako zpěvačku díval její otec? „Chtěl jsem, aby v Terezce muzika takzvaně byla, a tak chodila na hudební gymnázium. Najednou se ukázalo, že spoustu věcí umí a zná, až mě to překvapilo,“ vzpomínal na její začátky. Hudebnímu světu se úplně nevyhnul ani Černochův syn Marek, ovšem víc než muzice se věnuje pilotování letadel, moderování a svého času také vysoké politice
