Jsou na ní energické hity, fungující balady, skvělé melodie, chytré nápady a navíc jsou Kaiser Chiefs první kapela, která přiměla producenta Marka Ronsona (Amy Winehouse, Lilly Allen), aby se vykašlal na trumpety a další dechové nástroje, jež se staly jeho rukopisem.
Ano, od prvního tónů Off With Their Heads je jasné, že posloucháte desku Kaiser Chiefs – svůj rukopis kapela s novým producentem nezměnila. Tanečnější rytmika a ještě průraznější motivy kláves jsou ve výsledku jenom kosmetickými úpravami.
Nejdůležitější devizou Kaiser Chiefs zůstávají obyčejné skvělé písničky o obyčejných věcech v obyčejném podání. První singl Never Miss A Beat je toho esencí. Amfetaminově hnaná rytmika a štěkaný refrén dávají vzpomenout na The Jam a jejich klasický modbeat. U Kaiser Chiefs už tradičně chorálovitě chytlavá melodie navíc nese chytrý dvojsečný text o tom, jak je "cool nic nevědět“. Tu arogantní mentalitu dítěte, co se nechce zařadit, v sobě máme každý. "Co ses dneska naučil? - Nenaučil jsem se vůbec nic. Cos dneska dělal? - Nedělal jsem vůbec nic. Co ses naučil ve škole? - Nešel jsem tam. Proč jsi tam nešel? - Já nevim.“ Zpěvák Ricky Wilson je ve formě a svým projevem se, stejně jako zbytek kapely, blíží nespoutanosti debutu Employment.
Kaiser Chiefs se přitom neobracejí ke své minulosti. Jen umějí všechny vnější vlivy zapracovat do svého stylu tak přirozeně jako málokdo. Dokud nezalistujete bookletem, nejspíš si ani nevšimnete, že smyčce v Like It Too Much aranžoval "bondovský“ skladatel David Arnold, že v několika skladbách je na doprovodných vokálech Lily Allen a že skladbu Half The Truth neskutečně vygradoval uznávaný britský alternativní rapper Sway. Nejde o to, že by příspěvky zmíněných byly nějak nevýrazné a jen pro formu. Naopak, jsou v takové synergii se stylem Kaiser Chiefs, že působí přirozeně, jako by tam prostě patřily odjakživa.
Nějak podobně by se dal vlastně popsat i styl, kterým Kaisers skládají a došli ke svému typickému zvuku. Jejich kritici se nemohou ubránit poznámkám o neustálém vykrádání Blur. Debut Employment byla vykrádačka období Parklife, dvojka Yours Truly, Angry Mob zase The Great Escape a aktuální deska svou taneční pozitivitou připomene nejspíš zase náladu Girls & Boys z Parklifu. Mnohem spíš než jako nějaká zlodějna ale tvorba Kaiser Chiefs působí jako dokonalé navázání na tradice britpopu. Při troše snahy v jejich hudbě můžete zaslechnout mnoho z historie ostrovní popmusic, jejich inspirace jde dál.
Ale záleží víc na tom, zda vám výkon klávesáka Peanuta čím dál víc připomíná vrcholné XTC, nebo, že Kaiser Chiefs už potřetí natočili desku plnou výborných písniček, které si nehrají na nějaké umělecké ambice, jsou chytlavé, jednoduché a přitom vůbec ne hloupé?
Oproti debutu Off With Their Heads chybí snad jediná (a logická) věc: moment překvapení, ten pocit, kdy se jako posluchač seznamujete s neslyšeným zvukem nové kapely. Jinak je to prostě sevřená pětatřicetiminutová řadová nahrávka od jedné z nejlepších popových kytarovek současnosti. Co byste po Kaiser Chiefs mohli chtít víc?
Kaiser Chiefs - Off With Their Heads
Universal
Nej songy: Never Miss A Beat, You Want History, Good Days Bad Days
Hodnocení Filter: 80 %
