Start byl velkolepý a ostrý, hned v úvodní písni Porcelánový prasata ukázala kapela i aparatura plné nasazení: vyšlehly plameny, světla se opřela do davu a kytarová muzika se valila jako lokomotiva. Ostatně lokomotivu kapela ukázala v černobílé projekci během další skladby V pekle sudy válej, pijácké zároveň i pekelné písni. To bylo povzbuzení pro fanoušky, aby se rozezpívali. Refrény má Kabát vystavěné tak, že jsou ideální pro davové halekání.
Vojtkovo průvodní slovo, vypravěčsky vzletné i zemité, jakoby občas patřilo k souboru historického šermu, ale pro Kabát bylo vlastně stylové a místy i zábavné. Stejně jako narážka na kritiky, kteří prý skřípěli zuby, když vyšlo poslední album Corrida, ze kterého Kabáti rychle "nadrtili" titulní píseň.
Přes skladbu Bára, již Vojtek věnoval sedmileté dceři Valentýně ("poprvé na rockovém koncertě") se Kabát postupně dostal k Malé dámě, singlovému hitu a písni, kterou se pokoušel neúspěšně dobýt Velkou cenu Eurovize. Ovšem na Vypichu byla kapela mezi svými.
Robusní styl včetně zvuku se hodil ke skladbě Dole v dole, jedné z nejlepších pecek Kabátu, ve které text zaperlí vtipem ("Tak ako sa vám páči, tím novým páčidlem?"). Spojení hudební agresivity s humorem v textech je u Kabátu jedinečné, obojí se sčítá. I když se v mnoha skladbách žení všichni raraši a létají tvrdá slova, lidi se usmívají a tančí. To byl průvodní jev celého koncertu, ve kterém publikum vstupovalo do písní jako další hráč. V songu o konopí se zase vyznamenala aparatura, vybavená bočními maxiobrazovkami i středovou projekční plochou, která stylově zezelenala.
Koncert měl jakousi dějovou linii, po které Kabát sestupoval hlouběji do minulosti, desku po desce. Kapela při tom vyzobávala hity Bruce Willis nebo skladbu Go satane go, jež prokládala novějšími věcmi Úsměvy pana Lloyda či Stará Lou.
Kabát přilákal přes 60 tisíc lidí
|
Skupina Kabát oslavila své dvacetiny velkolepě. Na pražský Vypich jí přišlo popřát více než 60 tisíc fanoušků. Česká rocková kapela tak v návštěvnosti překonala srpnové vystoupení americké zpěvačky Madonny a vyrovnala se legendárnímu koncertu Jana a Františka Nedvědových na pražském Strahově v červnu 1996.Nicméně v rámci osvěžení kabátovkého rukopisu musel přijít blok, ve kterém se muzika stočila jinam. Od skladby Ďábel a syn, již zpíval baskytarista Milan Špalek a pro kterou si kapela přizvala violoncellistky, došlo na swingující rock v chytlavé písni Raci v práci s.r.o.. Vystoupení hostujícího "čínského" sboru z Hong Kongu ("Jsou to odboráři, zatleskejte jim!" zvolal Vojtek), který má zničit komunisty zrnky rýže, bylo naštěstí únosně krátké. Výtečně vyšla skladba o krutém krtkovi Joy, provázená animacemi zvířátek, ve které se kapela předvedla v ležérním folkovém kabátě.
A jízda Kabátu s publikem pokračovala od písně Všechno bude jako dřív ke Kalamity Jane, songu Opilci v dějinách k čerstvější skladbě Kůže líná od Kolína a velkému countryrockovému hitu Colorado. V druhé půlce koncertu přibývalo písní, které mají závažnější obsah, hlavně Kdoví jestli, což je také skladba o pravdě, kterou se šetří možná proto, aby zbyla.
V protipólu k tomu zazněly jadrnosti a prostořekosti z divokých počátků 90. let. Vulgaritu Má jí motorovou kapela spíše nakousla a Vojtek řekl: "To stačí." Nicméně byla to skladba, která k dějinám Kabátu patří stejně jako erotický song Máš to už za sebou nebo popěvek o Láďovi, který má hlavu velkou jak pytel od banánů.
Skladba Pohoda byla vhodnou tečkou za koncertem, aby si dav mohl stejně jako častokrát předtím zazpívat refrén. Nyní spustil: "Když se u nás chlapi poperou, takž vždycky nožem anebo sekerou..." Přídavky byly opět kabátovsky vyvážené. Nadčasová, symbolická skladba Burlaci přešla v halekačky Žízeň a Moderní děvče, z nichž jedna doplňuje opilecky druhou, ovšem v ironickém vyznění.
Lidi se bavili, recenzent zuby neskřípal. Písně byly funkční, i když někdy hudebně monotónní, velká scéna jejich vyznění dobře doplňovala. Kapela šlapala, navíc po dvaceti letech má solidní nadhled i sama nad sebou. Vojtek byl ve formě, zpíval svým chlapácky řvavým stylem. Je to vlastně čert a nemusí být v kapele sám. Jinak by hrubost, hravost a humor a la Kabát nevytvořily tak po čertech působivou sloučeninu.
Kabát - koncert ke dvacátým narozeninám společného vystupování
Praha, Vypich, 12. září 2009. Bez předkapely.
Hodnocení: 70 %
