RECENZE: Hvězdný tenor hýřil galantností. A nakonec vychrlil i céčka

Peruánský tenorista Juan Diego Flórez po dvou letech opět vystoupil v Praze. Zakončil tu své turné L’Amour, propagující stejnojmenné nové album. Do Obecního domu přivezl eleganci, ale i vtip.

Tenorista Juan Diego Flórez koncertoval v Obecním domě | foto: Nachtigall Artists/ Petr Dyrc

Flórez se proslavil hlavně v krkolomných partech Gioacchina Rossiniho, ale tentokrát představil jinou stránku svého umění, ne tak nápadně efektní. Ostatně i minule zpíval intimnější, komorní program. Nyní vzal diváky do Paříže 19. století, která byla v té době středobodem hudebního světa, a představil jim různé podoby francouzské opery.

Úspěchu v Mekce umění si považovali i italští skladatelé. Proto v programu nechyběla ani árie z opery Favoritka Gaetana Donizettiho, psaná právě pro Paříž. Nicméně převažovaly árie francouzských skladatelů, v první polovině zazněly ukázky z méně často uváděné Délibesovy Lakmé a Bizetovy Krásky z Perthu. A Flórez dokázal, že i když nemá v notách předepsány kaskády tónů, umí svým hlasem postavám vtisknout duševní citlivost. Vzorově zazpíval i dvě árie z Massenetova Werthera, známé třeba z temného, robustního podání Jonase Kaufmanna, ale Flórez se svým lehkým, štíhlým tenorem se více blíží jak představě zasněného mladíka, tak francouzského stylu. Také Romeo z Gounodovy opery Romeo a Julie v jeho podání vzývá svou milovanou patřičně naléhavě, ale přesto s jemností a galantností, obsaženou v notách.

Bez hitu by neodešel

Flórez si umí vybrat, co mu sedí. Třeba dvorního básníka Iopase, který v Berliozových Trójanech před královnou Dido opěvuje bohyni úrody Ceres. Jako Paris z Offenbachovy operety Krásná Helena pobavil i smyslem pro nadhled a vtip, když ve slavné árii vyprávěl o netradiční volbě královny krásy.

Juan Diego Flórez

90 %

PKF - Prague Philharmonia, dirigent Christopher Franklin

Obecní dům, 22.prosince 2014

V přídavcích zazněly árie z Verdiho opery Jérusalem, což je vlastně francouzská verze jeho opery Lombarďané, nebo z komické opery Bílá paní od Adriena Boieldieua. Ovšem diváci by Flórezovi asi neodpustili, kdyby odešel, aniž by na ně vychrlil sadu vysokých céček ve svém parádním čísle, árii z Donizettiho Dcery pluku. Ta je rovněž francouzská, a tak z uceleného rázu večera nakonec vybočil jen závěrečný přídavek, árie Vévody z Verdiho Rigoletta.

Solidní doprovod a tradiční mezihry obstarala PKF – Prague Philharmonia pod taktovkou Christophera Franklina.

Flórez přirozeně není jediný špičkový tenor na světě, ale úroveň, kterou si mezi konkurencí drží, je obdivuhodná.