Pro mě osobně jsou asi nejpřekvapivější čtyři skladby od Kapitána Kida. Do žánru trampských písniček bych vás nezařadil.
Já ho měl hrozně rád, to byl bezvadný člověk. A bohužel tam chybí ta, která se tuším jmenovala Výlet balonem a kterou jsem měl od něj nejradši. Ale tu nazpívala Jitka Molavcová. A nedejte se mýlit, mám doma několik jeho desek a rád si je pouštím. Jako textař byl výborný. A nedoceněný.
Jiří Šlitr a Jiří Suchý
Nicméně stylů je v kompletu řada. Jak se to stalo, že jste takový chameleon?
Začalo to, už když jsme hráli v Redutě, tehdy to byla taková zapomenutá díra. Sice jsme tady dělali první rokenroly, na které jsem psal texty, ale měli jsme na repertoáru vše, co nás bavilo. Swing, blues a třeba i rumunskou lidovku, kterou jsme ovšem znali od Lese Paula a Mary Fordové, kteří si ji vzali za svou.
Začínal jste jako grafik. Umíte si představit, že byste nenastoupil na dráhu zpěváka a herce a u grafiky zůstal?
Možná, že jo. Mě ta grafika bavila a dodneška dělám litografie nebo našemu divadlu scénografii, kostýmy i loga her, protože to je zadarmo. Nepovažoval bych to za životní ústrk, dokonce si myslím, že bych byl dobrej. Nějaký talent mám, a kdybych na tom sedmapadesát let pracoval osm deset hodin denně...
Dovedete říct, ve kterém z té řady svých řemesel vynikáte nejvíc?
Docela dám na veřejné ohlasy, tedy to, co se o mně píše a tak. A tam to myslím vyhrává textařina. Tedy písničky.
Asi se dá bez nadsázky říct, že některé z nich zlidověly.
A to jsem si vždycky přál! Až si lidi, kteří nebudou tušit, že nějaký Semafor existoval, budou u ohníčku zpívat „po babičce klokočí...“ Nečekal jsem, že se toho dožiju, a ono se to už děje a je to pro mě velká pocta.
Jezdíte stále se Semaforem na zájezdy?
Ano, teď jsme byli dva dny v Bratislavě, taky v Klatovech... Pořád jezdíme. Ale vím, kam tím míříte. Kde to jde, tak se snažím jet vlakem, objevil jsem, jak je to pohodlné. Když musím řídit, přijedu vyčerpanej, takže se většinou svezu se šéfem naší produkce. Ale když není zbytí, tak si to sám odřídím.
Stejně mě fascinuje vaše pracovní vytížení...
Já jsem totiž workoholik. Rád bych si odpočinul, ale moc to neumím. Vzpomínám si, že jsem kdysi odjel k moři, ale vydržel jsem to jen den. Pak jsem si koupil sešit a napsal jsem tam kus Kytice.
