GLOSA: Písničkář Jiří Smrž jako by se do dnešní doby nehodil

Předchozí album Poslední láska vydal písničkář Jiří Smrž v roce 2005 a dostal za něj žánrovou cenu Anděl ve folkové kategorii. Jeho novinka Kořeny podle údajů na obalu byla natáčena tři roky, její materiál ale vznikal nepochybně mnohem déle.

Jiří Smrž | foto: z archivu Jiřího Smrže

Jiří Smrž: Kořeny (obal)

Jiří Smrž není z těch, kteří složí písničku za odpoledne a večer už ji hrají na koncertě. Aniž by z nich úsilí jakkoli čnělo, jsou po všech stránkách do detailu propracované a doslova prožité. Což samozřejmě nemusí nutně znamenat autobiografické.

Jejich osobní výpověď, tedy to, s čím se dnes už setkáváme pohříchu zřídka, je však mimořádně silná. Čemuž odpovídá i přes evidentní písničkářovu zjevnou introvertnost až patetická interpretace, jež ale vždy zůstává uvěřitelnou a autentickou.

Kořeny

90 %

Jiří Smrž

vyd. Galén 2013

Jiří Smrž většinou koncertuje sólově, na album si ale pozval řadu instrumentálních hostí, v první řadě vynikajícího kytaristu Jiřího Kováře, se kterým průběžně spolupracuje už řadu let. Studiová aranžmá občas písně jakoby odlehčují, jindy jim dávají až "artový" rozměr.

Jiří Smrž a Jiří Kovář

V konečném výsledku jsou ale vlastně nepodstatná, protože hlavní osobou nahrávky zůstává písničkář sám, se svými dialogy, ale ještě častěji monology. Bere na sebe různé role, aby popsal své hledání cesty v současném světě, do kterého se jakoby nehodí, a duchovní jistoty i pochybnosti, jež vyúsťují v závěrečný verš poslední, titulní písně: Deo gratias.