Šlitr zpívá Šlitra (obal)
Číňan, Šibal. Koďous. Trdlík. Zločinec. Bonviván. Puntičkář. Nemluva. Donchuán. To jsou jen některé z dvaatřiceti přezdívek, které si na své konto za svůj život poznamenal geniální hitmaker, nenapodobitelný herec a talentovaný výtvarník Jiří Šlitr. Soubor čtyř jeho CD Šlitr zpívá Šlitra supluje vlastně jakési jeho zvukové "sebrané spisy".
Dva disky obsahují většinou studiové nahrávky písniček, ve kterých Jiří Šlitr zpívá převážně svoje semaforské písničky, otextované Jiřím Suchým, a to buď sám nebo v duu.
Nejznámější jsou samozřejmě jeho lehce bláznivé hity Co jsem měl dnes k obědu, Ty jsi švarná nebo Potkal jsem jelena (s textem Miroslava Horníčka), a samozřejmě duety se Suchým, s nímž jim hlasy obdivuhodně ladily, třeba Golem nebo Tu krásu nelze popsat slovy.
Největší kuriozitou této části boxu je bezesporu šest nahrávek Rychnovského dixielandu z roku 1947, tedy kapely, kterou Šlitr založil už za studií na gymnáziu. Je mezi nimi i slavná Ellingtonova Caravan, skladba, která se pak objevila i na jevišti Semaforu.
Jiří Šlitr v předsemaforském období s akordeonem
"Točilo se na zařízení, které vyrobil Šlitrův spolužák Josef Telecký, a ryly se buď na papírové desky (které se ideálně přehrávaly kaktusovým trnem), či na profesionálnější belgické skleněné desky," píše v průvodním slově editor kompletu Lukáš Berný a vysvětluje tak jejich zvukovou kvalitu. Pravda, poslouchat se dnes skoro nedají, ale jejich historický význam, který ukazuje Šlitrovy hudební kořeny, je nezměrný.
Druhé dva disky tvoří technicky velmi dobrý živý záznam semaforského představení Ďábel z Vinohrad, jakési "one man show". Šlitr se zde představil také jako skvělý naivistický herec s pověstnou kamennou tváří, který se jen občas nechá unést vlastní hudbou zvoláním: "Ježiš, to je muzika!".
Jiří Šlitr obležení semaforských dam, Milušky Voborníkové a Nadi Urbánkové
Nahrávka představení režírovaného Jiřím Menzelem pochází z října 1968, z doby těsně pookupační. Tomu napovídá i aktualizace některých pasáží, ve kterých se vlastně poprvé původně výsostně apolitický Semafor vyslovil, samozřejmě svou poetickou formou, ke společenskému dění.
Finále večera s Pochodem plebejců, převzatým od Voskovce a Wericha, a upravenou Babettou Suchého a Šlitra bylo téměř protiokupační demonstrací.
