Je vidět, jak vás těší to, co děláte. Je to dané vaším pozitivním pohledem na svět?
Teď už se těším na všechno. Konečně si můžu každý den naplánovat podle svého gusta. Nic nedělám z povinnosti. Stává se mi, že se na vystoupení těším tak, že ani nemůžu dospat. Když jsem učil, nebylo to tak vždycky. Někdy jsem ráno vstal a říkal si, do téhle třídy se těším, ale do té vedlejší ne. Tam jsou blbečci.
Rád se chlubíte, že si umíte otestovat publikum hned po první scénce. Jak na to jdete?
Kdo si na mě koupí vstupenku, ten ví, co může čekat. Nemusím se bát, že by mi tihle diváci nerozuměli. Obvykle si vyberu pár posluchačů z první řady a trochu je obrazně řečeno seřežu. A je to baví. Mám třeba scénku, kde měřím takovým přístrojem sexuální vzrušivost nebo partnerskou kompatibilitu. Vezmu si na paškál někoho z publika, a pokud se s ním ostatní ztotožní, hned mám vyhráno. Martin Hofmann, který byl na mém představení, prohlásil, že si dovedu lidi dobírat tak, aby se na mě nenaštvali. Dokážu je vtáhnout do hry.
Pražáci berou věci s nadhledem, stejně jako my. Což se nedá říct třeba o Brňácích.
