Po úspěšném společném vystoupení na festivalu před čtyřmi lety i letos Bělohlávek znovu připravil netuctový program. Minule orchestr získal respekt za provedení Sukova Asraela, pro letošek dirigent se svými muzikanty nastudoval další rozměrné dílo tohoto autora – symfonickou báseň Zrání.
Vnitřně komplikovaná skladba vyzněla přehledně, s vnitřní dynamikou a napětím. Ještě předtím však na prvním večeru zazněl Koncert pro dva smyčcové orchestry britského skladatele dvacátého století Michaela Tippetta, v němž orchestr prokázal rytmickou preciznost. V Ravelově Šeherezádě, cyklu tří poem pro hlas a orchestr, se představila pražskému publiku dobře známá slovinsko-argentinská mezzosopranistka Bernarda Finková. Její sametový měkký hlas a niterný projev bylo opět příjemné poslouchat.
Hra se stupnicí
Druhý večer otevřela nová skladba mladého českého autora Jiřího Kadeřábka C pro orchestr. Vtipně a chytře si pohrává s něčím tak zdánlivě banálním, jako je stupnice C dur.
Koncert pro housle Johannesa Brahmse se sólistou Ivanem Ženatým vyzněl také vybroušeně, i když možná trochu akademicky. Přirozeným vrcholem večera se potom stala Symfonie č. 4 Bohuslava Martinů, zahraná energicky a průzračně. Bělohlávek nakonec přidal dva ze Slovanských tanců Antonína Dvořáka. A pochlubil se Řádem britského impéria, který ten samý den (tedy v pondělí) převzal na britské ambasádě.
Hodnocení MF DNES: 80 %
