Spirála byla jen jedna, nicméně pamětník a milovník kusu Andrewa Lloyd Webbera a Tima Rice (v českém přebásnění Michaela Prostějovského) byl pevně rozhodnut si večer užít. Hned zkraje ale dostal několik nepříjemných štulců v podobě vnuceného náramku, kterým měl „mávat ve chvíli, kdy se rozsvítí“. Mládenec u vchodu byl nekompromisní, téměř naznačoval, že bez náramku nemožno vstoupit do sálu.
Nešť, náramek možné skrýt do kapsy a užívat si hudbu. Předehra navodila slastné mrazení v zádech, ale ouha. Hudbou pečlivě budované napětí vzalo za své, když se do posledních tónu ouvertury ozval pouťově vtíravý hlas Leoše Mareše: „Dámy a pánové, v roli Jidáše Dan Bárta“, zahlaholil a potom ještě několikrát. Vždy, když uváděl dalšího sólového účinkujícího, přičemž speciálního aplausu se dožadoval před árií Pilátův sen, kterou přišel zazpívat Aleš Brichta.
