Některá pojetí mohla sice vyvolat diskusi, ale byla ve své koncepčnosti přesvědčivá, jako například výkon Londýnského symfonického orchestru před třemi lety.
Monotónní tempo
Kdo navíc loni na podzim slyšel v Berlíně hrát toto dílo berlínské filharmoniky s Jiřím Bělohlávkem, navždy si posunul kritéria – a to měli "Berlíňáci" řadu nevýhod a museli se hodně snažit, aby do projevu dostali zpěvnost a vroucnost.
Jenže ve chvíli, kdy to dokázali, vyvstala Má vlast před posluchačem ve strhující podobě, jíž české orchestry nemohou konkurovat. Od Prahy, a jak se ukázalo, až po Brno.
Samozřejmě že Filharmonie Brno nemá se zpěvným a vroucím zvukem problém. Jakožto domácí orchestr ho má "v krvi". A jakožto náš přední orchestr má z principu jistě právo zahajovat Pražské jaro, zvlášť když naposledy tuto možnost dostala před padesáti lety.
Jenomže samotná slovanská vroucnost přece jenom nestačí. Při poslechu provedení pod taktovkou šéfdirigenta orchestru Petra Altrichtra se totiž celou dobu vnucoval dojem, že vřelý zvukový obraz je vlastně to jediné, co stojí za to poslouchat.
Otazník nad úvodem
Hráčský potenciál moravského orchestru není špatný, ale je otázka, nakolik je využíván a cizelován. Celek totiž působil jako jedna líbezná lyrická píseň, která si pomalu plyne v téměř neměnném rozvláčném tempu, je příjemná, ale ničím zvláštním nezaujme, žádnými výrazovými proměnami a precizně vypracovanými detaily a konturami.
Některá místa sice trochu vyvstávala nad ostatní, například úvod k básni Z českých luhů a hájů, ale většinou nebylo na čem se uchem zachytit. Ať už se odvíjel obraz Vyšehradu, protékala Vltava, planula vášeň Šárky, zněl husitský chorál nebo pochodovali blaničtí rytíři, všechno působilo jakoby stejně a monotónně. Na to, že šlo o zahájení našeho nejrenomovanějšího hudebního festivalu, to bylo dost málo.
Letošní úvodní koncert sice splnil dluh vůči moravskému orchestru, ale do paměti se asi nezaryje. Dramaturgie zahajovacího koncertu tak nadále zůstává otevřená, ani ne tak titulem jako volbou interpretů. Otázka je, zda Mou vlast máme na světě proto, aby si ji postupně mohli zahrát všichni.
BEDŘICH SMETANA - Má vlast
Festival Pražské jaro, Filharmonie Brno, dirigent Petr Altrichter, psáno ze zahajovacího večera 12. května.
Hodnocení MF DNES: 60 %
Věra Drápelová
