Hrával jako nástupce Erika Claptona s Yardbirds, s Rodem Stewartem vedl Jeff Beck Group a od začátku sedmdesátých let vystupuje jako sólista. Vysloužil si pověst poněkud nekomunikativního muzikanta, posedlého perfekcionismem. Za svou instrumentální verzi Pucciniho árie Nessun dorma dostal před čtyřmi měsíci cenu Grammy za nejlepší instrumentálku roku. "Rád dělám jiné než obvyklé věci," komentoval svůj úspěch původně bluesově zaměřený muzikant.
O setkání s Jeffem Beckem hrajte zdePortál iDNES.cz spolu s pořadateli koncertu nabízí čtenářům iDNES.cz volné lístky na Beckův koncert. Zároveň čtyřem fanouškům zprostředkují i setkání s jedním z nejlepších kytaristů všech dob. |
Emotion & Commotion, deska, ze které Nessun dorma pochází, je hodně neobvyklá kolekce skladeb. Vedle operní árie tu najdeme blues, vánoční koledu, cosi jako promenádní hudbu, rock... Jak jste dokázal, že celek drží pohromadě?
Já jsem celý život toužil natočit desku s orchestrem. Něco jako klasickou desku, ale jinak. Tím jednotícím prvkem je tedy čtyřiašedesátičlenný orchestr. Myslím, že po šedesátce přišel ten správný čas, abych si ho dopřál. Netajím se tím, že zpočátku to byl jeden velký chaos. Měl jsem řadu nápadů, jak to udělat. Spolu s mým varhaníkem Jasonem Rebellem jsem napsal spoustu skladeb, které jsme nakonec nepoužili. To, co jsme přejali od jiných umělců, bylo v pořádku, to jsem měl v hlavě už dlouhá léta, ale s původními skladbami, které by je doplnily jako celek, jsme se hodně trápili.
Od té doby máte za sebou ještě jednu desku – Rock'n'roll Party na počest amerického kytarového klasika Lese Paula, celou ve stylu rockabilly. Co vás tak láká na nejstarobylejším rock'n'rollovém stylu?
Rychlost, syrový zvuk a energie. Radikální hudba ze všech úhlů. Objevil jsem ji před šedesáti roky, ve svých šesti letech, a kvůli ní jsem se naučil hrát na kytaru. Dodnes mě baví zkoušet, jak tuhle hudbu hrát v dnešních podmínkách. A samozřejmě s dnešními technickými možnostmi.
Jeff Beck: Rock´n´roll Party (obal alba
Nepostrádáte v posledních letech v rockové hudbě její bluesové kořeny? Máte pocit, že blues bylo už úplně exploatováno a vyčerpáno?
Nejsem si jistý, zda by se dal někdy úplně vyčerpat nějaký styl. Vždycky se najde něco nového, co se dá udělat nebo interpretovat.
Ale i vy sám jste se od blues tu a tam hodně vzdálil a zkusil velmi neobvyklé věci. Je něco, co vás ještě láká, abyste to vyzkoušel?
Určitě. Ale nemám to v hlavě ještě úplně srovnané. V lednu jsem byl úplně okouzlen představením Totem od "moderního cirkusu" Cirque Du Soleil. Zatím nevím, co s tím dělat. Vím jen to, že se mi to strašně líbilo.
V sedmdesátých letech jste hrával s českým klávesistou Janem Hammerem. Jste spolu pořád v kontaktu?
S Janem? No, určitě. Je to výjimečný talent a skvělý člověk. Byl jsem nadšený, že nedávno přijel do New Yorku podívat se na mé koncerty na počest Lese Paula. Po vystoupení jsme spolu poseděli. Seznámil jsem ho s mým varhaníkem Jasonem Rebellem. Je to nadšený Hammerův obdivovatel, takže mám víceméně Jana pořád v kapele.
Jeff Beck vystoupí 23. června v pražské Tesla Areně.
Prozradíte, co můžeme očekávat při vašem prvním pražském vystoupení?
Bude to směs starého i nového a určitě přidám i nějaké překvapení. Energie, která má z koncertu vycházet, závisí na mně, na kapele a v neposlední řadě také na publiku.
