Jeden z vašich prvních hitů je píseň Sny, kde zazní: „V noci se zdají sny a ráno se nechce vstávat, nejkrásnější jsou lítací. Tak si vyber mrak, a vítr, přítel náš, odvane nás, kam si budeš přát.“ Kdy se vám posledně zdál pozoruhodný sen?
Zdají se mi spíš obrazy než slova. Když je to dobré, pak to i nakreslím. Vizuální vjem je pro mě někdy i vodítkem k textu. Prolíná se to. Skoro za každým textem je nějaký obraz, zvláštní příběh jakoby pokřivený snem nebo zamlžený oparem Jeseníků. I na nejnovější desce Jako pes, kterou jsme vydali s Letní kapelou, mám song o snu. Jmenuje se Spáč. A zpívám tam: „Sen mizí nezapsán, tam kdesi v tmách, když se probouzím.“ Jen ten obraz už není tak zamlžený, protože dvacet let bydlím v Praze. Pojednává o poklidné neděli ve Stromovce, kam jsem chodil venčit našeho pejska.
Zkusil jsem jen rulík, který jsem si nacpal do jointu s trávou. A nebyl to velký mejdan, protože jsem záhy usnul. Na durman jsem neměl odvahu.
