Předběžný náslech jejich první desky, sestavené z podivně nehotových písniček, syrových aranží a místy falešného zpěvu, mě v tom utvrdil – je to recese. Pak ale na křtu desky základní sestavu rozšířilo několik hudebníků včetně Ondřeje Ježka nebo bubeníka Priessnitz Zdeňka Jurčíka a mně to sepnulo.
Ne nehotové, syrové a falešné, ale opravdové, nevyšperkované a upřímné, což je hlavně zásluha Švejdíka – nejryzejšího frontmana široko daleko. Chvíli ho obdivujete, chvíli je vám ho líto, ale nikdy nepochybujete, že je tím, za koho se vydává – bývalým srdcařem, kterého život obrátil v cynika.
A o tom to celé je. Stojíte u autobusové zastávky někde mezi poli, je léto, kolem jenom babky na kolech a sem tam smrdící auto. A jak tam kopete do štěrku, v hlavě vám blikne, jestli to celou dobu všechno neberete za špatný konec. Pak autobus přijede, vy nasednete a věci se vrátí k normálu, ale vy už nikdy nebudete mít tu jistotu, co dřív.
Škoda jenom, že to Bombers schválně nahráli tak blbě. Protože za srdce mě tyhle písničky vzaly víc, než třeba poslední deska Priessnitz.
Jaromir 99 & The Bombers
Indies Scope
Nej skladby: Alenka, Jedy a protijedy, Deník zmizelého
Hodnocení Filter: 70%
