Jak jste vůbec českého skladatele Jana Kapra objevila?
Dozvěděla jsem se o něm od své kamarádky Míši Vyoralové, která je muzikoložka a houslistka a do širší Kaprovy rodiny se kdysi provdala. Dělala o něm také pořad do Českého rozhlasu, a tím pádem věděla, že existuje rodinný archiv včetně osmičkových filmů (desítky let starý film na celuloidovém pásku, pozn. red.). Opatrně jsme je založili do promítačky a první, co jsme uviděli, byla postava prominentního skladatele, který se plazí po louce a ukusuje sedmikrásky. Následovaly scény padání lyžařů, u nichž jsme předpokládali, že to jsou jeho přátelé. Jezdili ve třech přes nějaké šílené skokánky. Ještě s vázáním kandahár... Na sáňkách a lyžích tam ale jezdil i sám Kapr, o kterém jsme věděli, že měl v šestnácti letech úraz, když spadl jako závodní gymnasta z kruhů.
Vytvářel s celou rodinou krátké hrané scénky, často i promyšlené a vtipné, jejichž hvězdou byla Kaprova tchyně – nejlepší postava z jeho filmů.
