Od Gottovy smrti uplynulo 1. října už šest let. Adam v rozhovoru také líčí, jak bojoval s alkoholem, proč se jejich cesty před jedenácti lety rozdělily a proč se ani nestihli rozloučit.
Od chvíle, kdy jste Karla Gotta poprvé viděl v Lucerně, jste byl přesvědčený, že s ním jednou budete pracovat. Spolužáci i učitelé si z vás kvůli tomu utahovali, ale vás to nezlomilo, a abyste svému idolu byl co nejblíž, šel jste z Pardubic do Prahy studovat práva. Jaké kroky pak vedly k naplnění vašeho snu?
Vždycky jsem posbíral ty nejhezčí holky z fakulty a chodívali jsme zvonit ke Karlovi na Bertramku, zvali jsme ho na besedy do našeho vysokoškolského klubu Iuridica. On asi rok statečně odolával, ale pak jsem šel jednou se spolužáky Jungmannkou, kde bylo tehdy nahrávací studio Mozarteum, a Karel vyšel z jeho dveří.
Zmíněný bývalý velvyslanec nám v Moskvě prozradil, komu mohl Karel vděčit za to, že mu čeští papaláši umožnili vrátit se domů a mít lepší pracovní podmínky. Byl to sám Leonid Brežněv.
