Co vás přimělo k natočení Love & Desire?
Nahrával bych pořád, klidně se můžu pustit do natáčení dalšího alba hned zítra. Před rokem jsem dokončil úspěšné evropské turné a už mě začali pozvolna bookovat na další sezonu. A jeden píárista z Německa říkal, že by bylo hezké, kdybych měl něco nového. Alespoň singl. Měl jsem připravených a nahraných pět písniček, ale nebyl jsem spokojený s produkcí a s celkovou náladou.
Oslovil jsem kamarády Matěje Belka a Tomáše Neuwirtha, jestli by se mnou něco nenahráli. Plán byl prostě jen natočit pár písniček, pěkně v klidu a užít si radost z hudby. Nechtěl jsem používat žádné počítače, technologické vymoženosti a hračky. Mým přáním bylo, abychom se ve studiu sešli v kroužku a prostě spolu hráli. Všichni byli pro, takže jsme našli studio, jeden den jsme se připravovali, zvučili, nedělali jsme žádnou preprodukci a pak jsme to bez dlouhých cavyků během dvou dní nahráli. V klidné, přátelské a tvůrčí atmosféře.
Už jste někdy v minulosti takhle uvolněným a spontánním způsobem pracoval?
Podobně vznikla třeba deska Recorded Live In Bratislava z roku 2017. Ale vždycky jsem nad sebou měl nějakého producenta, který na výsledek dohlížel. V tomhle případě ne, spíš než „tradiční“ album je to záznam ze zkoušky.
Lásku nebeskou jsem nikdy neviděl, přiznává písničkář James Harries |
K podobnému přístupu se hudebníci uchylují, když si chtějí odpočinout od pečlivě naplánované práce ve studiu, kde se produkčně hlídá každý detail. Bylo tomu tak i ve vašem případě?
Byl jsem asi už trochu unavený z předchozích natáčení. Impulsem k tomuto způsobu práce byl koncert, který jsem odehrál na jihu Francie. Pozval mě na oběd šéf jedné tamní restaurace. Měli v nabídce dvě hotovky, jednu s masem, druhou bez masa. Všechno regionální potraviny. Ochutnal jsem nějaký salát s brambory a sýr. Ty brambory chutnaly neuvěřitelně, to byla jedna z nejlepších věcí, které jsem kdy ochutnal. Šel jsem se podívat do kuchyně, kde byl ohromný hrnec s vodou, v ní ležely brambory a koření. Kuchař mi říkal, že takhle to nechají přes noc, pak to uvaří, koření se dá pryč a servírují se čistě jen ty uvařené brambory. Strašně jednoduché a přitom geniální.
Čili tohle vás inspirovalo?
Přesně tak. Nic překombinovaného, žádné omáčky, kombinace mnoha chutí a dochucovadel. Možná je to taky moje reakce na AI, na plastické operace dvacetiletých holek, na koncerty, kde se kapely spoléhají na playback, předtočené smyčky, samply a kdoví co ještě. Všechno je tak dokonalé, až se z toho vytratila duše. Chybí mi chyby. Chtěl jsem cítit lidský dotek hudby – jenom ty brambory bez jakékoliv přísady.
Budete tímhle způsobem natáčet i v budoucnu?
Mě to tak strašně bavilo, že bych takhle dělal desky každý půlrok.
