RECENZE: Syn Boba Dylana se svou kapelou nestojí v otcově stínu

Rodiči Jakoba Dylana jsou modelka Sara Lownds a písničkář Bob Dylan. Čili se nabízí cosi o pověstném jablku, které se nezakutálelo daleko od stromu, ovšem byla by to pravda jen částečně.

Lze být synem jedné z největších osobností populární hudby vůbec, a přesto stát pevně na vlastních nohách, nikam se zbytečně necpat a psát písničky čistě pro dobrý pocit? Jakob Dylan, který po necelých deseti letech vydal album se svou kapelou The Wallflowers, dokazuje, že to možné je.

„Mladý“ (přesněji řečeno jedenapadesátiletý) Dylan jde rovněž po kořenech americké hudby, zajímá ho blues, country, folk, zkrátka to, čemu se říká Americana. Alfou a omegou jeho hudby jsou nosné melodie a nostalgická nálada. Spíš než na tatíka si při poslechu alba Exit Wounds vzpomenete na Bruce Springsteena v jeho poklidnějších chvilkách nebo Toma Pettyho.

The Wallflowers zažili největší úspěchy v devadesátých letech s albem Bringing Down The Horse, které produkoval zkušený T-Bone Burnett, spolupracovník B. B. Kinga, Roberta Planta, Eltona Johna a samozřejmě také Boba Dylana. V té době byl Jakob Dylan na vrcholu slávy, postupně však zájem o něj a jeho hudbu jaksi opadal. Dnes je ve stavu, kdy si natáčí desky vyloženě pro radost a vlastní uspokojení a nemá potřebu se za každou cenu vystavovat. I díky tomuto přístupu je Exit Wounds tak dobrá deska.

Její největší devízou je přirozenost a upřímnost. Už od prvních tónů úvodní Maybe Your Heart’s Not In It No More je naprosto jasné, oč tu půjde. Táhlé kytarové tóny, pohodové tempo, Dylanův lehounce nakřáplý hlas, kterým částečně zpívá, částečně vypráví, autentická atmosféra. Velkým plusem je také účast doprovodné zpěvačky Shelby Lynne hned v několika skladbách.

Exit Wounds

75 %

The Wallflowers

Exit Wounds je z rodu desek, které se prostě příjemně poslouchají a na nichž je vše v naprostém pořádku. Každý detail hraje pro celek, a jestliže se při seznamovacím poslechu vezete na vlně chytlavých a chytře vystavěných melodií, při dalších už si všímáte různých aranžérských a muzikantských fíglů a vějiček, které nenásilně přimějí k opětovnému přehrání. Je to samozřejmě všechno již mnohokrát zahrané a zazpívané, ale The Wallflowers tu nejsou od toho, aby šokovali něčím neslýchaným. 

Jsou konzervativní a tradiční v nejlepším slova smyslu. Exit Wounds přijde k chuti přesně ve chvíli, kdy si chcete odpočinout od experimentálních výbojů a toužíte si poslechnout hudbu možná staromilskou, ale zároveň nadčasovou. Pokud se náhodou dostane do ruky někomu, kdo si v podobné muzice vyloženě nelibuje, možná bude velmi příjemně překvapen.