Hlídací kočka
Vstupenky Vám chytím vždycky. Pohlídám přednostní prodeje, vstupenky na poslední šanci, začátek prodeje, slevy i konání akce.
První, co člověka při konfrontaci s touto deskou napadne, je paralela se stejně nazvaným albem Briana Wilsona, které zamýšlel vydat krátce po svém nejspíš životním díle Pet Sounds z roku 1966, jež sice vyšlo pod hlavičkou kapely Beach Boys, ve skutečnosti však šlo spíš o jeho sólovou vizi. Stejně tak Smile, které v definitivní verzi spatřilo světlo světa až v roce 2004.
Fotogalerie |
Ivan Král nebyl tvrdohlavý vizionář a posedlý génius jako Brian Wilson. Jeho přístup k hudbě a koneckonců i k životu byl uvolněný, naplněný snahou po pozitivním sdělení. A taková je i jeho poslední řadová deska. Na obale se Ivan Král směje a usmívat se bude i posluchač. Paradoxně, protože moc dobře ví, že žádná nová hudba, pod kterou by byl podepsaný parťák Patti Smith nebo Iggyho Popa, už nevznikne. Jenže, jak zní název druhé písničky, I’m Not Leaving. Ivan Král nás možná opustil, ale jeho skladby ne.
A zrovna toto je ukázkový příklad toho, v čem byl jedinečný. V tom, jak dokázal jakoby odnikud, ze vzduchu, lapit nápad na přirozeně plynoucí, nevtíravou a přitom sdělnou melodii. Povznést ji svým charizmatem, bezvadně zahrát (ty ležérní a přitom tak dokonale funkční a přesně padnoucí kytarové vyhrávky) a v neposlední řadě odzpívat. Hlasem civilním, neuchvacujícím bůhvíjakým rozsahem, ale k náladě hudby jedinečně pasujícím.
Podobně nenápadně krásná je i následující Turn To Me. Opět intimní, až „žensky“ něžně znějící. Což je další věc, Král nikdy nepůsobil jako rockový macho a to, že výhradní autorkou textů je jeho žena Cindy Hudson, se na desce rovněž otisklo. A i když Král hrábne ostřeji do strun – They Will Make You Apocalypse, stále zůstává na prvním místě chytlavá a nosná melodická linka.
SmileIvan Král Hodnocení: 80 % |
O posmrtných deskách se zpravidla píše tak trochu opatrně, jindy jízlivý kritik se vyvaruje příkrých soudů, maje na paměti, že „o mrtvých jen v dobrém“. Ale Smile by bylo dobré, i kdyby se jeho autor stále nacházel mezi živými. Natolik je to zdařilá, v dobrém slova smyslu pohodová a v duchu názvu usměvavá deska. Ne lacině roztlemená, aby bylo jasno, její vyznění je vlastně spíše melancholické, nostalgické, nikdy však depresivní. Nálada alba je nicméně ztišená, smířlivá. A v téhle poloze je taky Král nejsilnější.
Ostřejší a hybnější kousky jako zmíněná They Will Make You Apocalypse nebo When You Gonna Find It jsou spíše zpestřením. Opravdový ponor a pečlivý poslech vyžadují spíše písně jako Walking In Your Footsteps s uhrančivou náladou nebo Lost Without You.
Album končí rovněž poklidnou Wasted. Stejně tak nenápadně a samozřejmě jako začalo. Prim v ní opět hraje Králova kytarová hra a znovu talent ze zdánlivého minima vytlouct maximum. Vše zbytečné může jít pryč. Jak by určitě řekl svou „američtinou“ cinklou češtinou sám Ivan Král, prostě buď tu písničku napsat umíš, nebo ne. A on uměl. Smile je toho dalším důkazem. A potvrzením toho, že na dobrou rockovou skladbu jsou všechny trendy krátké.
Hlídací kočka
Vstupenky Vám chytím vždycky. Pohlídám přednostní prodeje, vstupenky na poslední šanci, začátek prodeje, slevy i konání akce.
