Před několika měsíci se na torrentech objevila deska označená jako napjatě očekávané třetí album Interpol.
Brzy však vyšlo najevo, že jde jen o trochu netradiční, ale rozhodně účelný tah k propagaci debutové desky Exit Decades švédských Cut City, kteří se Interpol skutečně velmi podobají nejen svým zvukem a zpěvem, ale i - jak dali na srozuměnou během svého povedeného březnového koncertu na strahovské Sedmičce - tvrzením, že nikdy neposlouchali Joy Division.
Teď, když je Our Love to Admire konečně na světě, vychází najevo, že mezi falešnými a pravými třetími Interpol je i jeden zásadní rozdíl. Totiž že ti praví znějí podstatně unaveněji.
Jako by Interpol tentokrát nedokázali odhadnout tu tenkou hranici mezi odcizeností a introvertností debutu Turn On The Bright Lights a části dvojky Antics a sklouzávali k aroganci a nafoukanosti. Je jim jedno, že z jejich monotónního třískání do kytar budete mít migrénu, protože oni jsou přece Interpol. A masové prodeje nasvědčují, že publikum jim to i baští.
Ale i přes pár skutečně slušných skladeb tuhle placku za nesnesitelně otravnou sedmičku All Fired Up doposlouchá jenom fakír, což je škoda, protože následující Rest My Chemistry, patří k vrcholům. Tak snad se jim na těch vavřínech spí sladce...
Interpol - Our Love to Admire
EMI
Nej skladby: No I In The Threesome, The Heinrich Maneuver, Rest My Chemistry´
Hodnocení Filter: 60%
