Stereotyp a domácí tradice káže prověřenou pivní cestu. Doba se však posouvá, generace proměňují, poptávka po investicích do jiného než jaterního ústrojí stoupá a i na Colours jde vidět, že se někteří prostě nechtějí vracet domů k vidině toho, že jim třeba obživne deka. Jako kdysi Ivanu Trojanovi, respektive jeho hrdinovi v Příbězích obyčejného šílenství. Od jejich premiéry letos uplynulo dvacet let a v Ostravě to Trojan připomněl společně s Karlem Ochem. Na projekci mimochodem diváky uvítal automatizovaným „dobrý večer“.
Prostě síla zvyku. A možná také již včera zmíněná únava materiálu, neboť i Trojan mířil do Ostravy po nabitém karlovarském festivalu. Ale zpět k tématu. Nejen pohled na Iggyho ve čtvrtek směřoval mé úvahy směrem k podobě nadcházejících festivalových let.
POZDRAVY Z OSTRAVY: Letos s festivalem už fakt končím. Ale příští rok přijedu zas |
Budoucnost tu totiž číhá na každém rohu. Od známého hesla nejmenovaného bankovního sponzora, přes vitamínové infúze (pár let zpět ještě zcela futuristická představa) až po debatu na téma budoucnosti festivalů s šéfy festivalů sdružených pod střechou společnosti Rockaway Capital.
K čemu Filip Košťálek (Colours), Kryštof Mucha (KVIFF) a Jana Zielinski (Designblok) dospěli? Kromě toho, že vyhodnotili, kdo z nich je aktuálně „v největším chillu“ (odpověď zní Kryštof Mucha vzhledem k úspěšně ukončenému ročníku karlovarského festivalu) vlastně k očekávatelnému, ale rozhodně však ne samozřejmému. Přes všechny tlaky a povinnosti je potřeba myslet hlavně na návštěvníky a fanoušky. Právě díky nim totiž jejich akce vyrostly. A právě bez nich by i tak velkolepé a energické show, které ve čtvrtek v Dolních Vítkovicích nabídli Justice nebo Noga Erez, byly prostě o ničem.
Holušová skončí jako ředitelka Colours of Ostrava. Předala jsem, co jsem mohla, řekla |
A tak je třeba pracovat na tom, aby se rádi vraceli. Co se týče kapacit: dívajíce se na množství po areálu pobíhajících prťat s ochrannými sluchátky většími než jejich hlavičky či snahy jisté značky kolovitého nápoje seznamovat i oddávat návštěvníky, ty tu určitě jsou a budou. Jen pro ně už ten festival možná bude muset vypadat trochu jinak. Logicky.
Není špatná ani správná cesta
Jak jsme se před deseti lety modlili za to, abychom po pobytu v Dolních Vítkovicích přestali smrkat strusku ještě týden po skončení festivalu! To je prostě vývoj.
Možná zůstane ale taky dost věcí při starém – jako třeba esemesky z brzkého rána od odolnějších jedinců-kolegů o tom, že after dnes celkem dobrá, že zítra to bude bolet a že už další pohybově-smyslovou výzvu v podobě návštěvy toitoiky nedají. Minimálně bych si to tak přála.
Sting s třicetičlenným týmem, Iggy Pop i hvězdy z Asie. Colours of Ostrava začíná |
A možná právě v tom tkví celá budoucnost. V rozumném mixu obojího. Ne v nutnosti vybírat si jeden či druhý pól, „správnou“ či „špatnou“ cestu. Chápu, že někteří festivaloví tradicionalisté nemohou vystát, že v domněle svém revíru potkají čas od času nějakého toho biohackera či meditující bytost, ale nebyla by to trochu nuda, kdyby to bylo pořád stejné?
Koneckonců právě ve spojení těchto dvou přístupů nakonec našel svou cestu po svých nejbujařejších letech i Iggy Pop. A pomáhal mu s tím prý sám David Bowie. To snad jako příklad stačí.
Tak zas ahoj zítra.
