Žádné rockerské pózy, rozpřažené ruce, ryčící dav. Jen trochu zaskočeně a malinko vyděšeně se tvářící mladík s nakrátko ostříhanými vlasy a čímsi znepokojivým v očích. Ian Kevin Curtis, nezapomenutelný textař a zpěvák manchesterské kapely Joy Division, která na pouhých dvou řadových albech Unknown Pleasures (1979) a Closer (1980) inspirovala tucty následovníků, zasmušilých mládenců s kytarami.
Punkový hněv převrátila ve smutek, agresi nahradila odevzdaností a vznešeným truchlením. Do rockové hudby vnesla existenciální tíseň a kouřem prosycený, chladně kovový zvuk manchesterského předměstí.
 |
Ian Curtis byl jejím hlasem. V jeho textech se zračilo osamění, obavy a nejistota. Analyzoval rozpadají se vztahy, nořil se do svého nitra a vytahoval z něj obrazy plné zmaru a neštěstí. Žil to, co zpíval, a naopak.
Za jeho typickými škubavými pohyby za mikrofonem stála epilepsie, kterou trpěl. Sužovaly jej také deprese a kromě manželky Deborah měla pevné místo v jeho srdci i milenka Annik Honoré, belgická hudební novinářka a promotérka. Ačkoliv – co vlastně bylo v Curtisově životě skutečně pevné? Snad jen hudba Joy Division, která díky absolutnímu prožitku dodnes nezestárla ani o vteřinu.
Pasovou fotografii, o níž je řeč, si Ian Curtis nechal udělat ve čtvrtek 15. května 1980 ve fotokabince Photo Me v obchodě Woolworths v britském Macclesfieldu v rámci příprav na americké turné Joy Division. Zpěvák snímek z druhé strany podepsal a předal road manažerovi Terrymu Masonovi, aby jej tento poskytl americkým imigračním úřadům.
Nahá hruď, ryčící dav a rocková extáze. Jak Iggy Pop vystoupal mezi bohy |
„Ianovy fotky byly poslední, které jsem potřeboval před cestou na ambasádu. Jeli jsme za ním s Barneyem (Sumnerem, kytaristou Joy Division – pozn. red.) a Robem Grettonem (manažer kapely a spoluzakladatel její vydavatelské firmy Factory Records – pozn. red.). Ian byl ve skvělé náladě, sršel energií. Vypadalo to, že vyřešil trable v rodinném životě a je plný elánu a odhodlání pustit se s kapelou do dalších věcí. Předal mi dvě podepsané fotografie pro potřeby úřadů a pak mi dal ještě třetí kopii a prohodil: ’Nikdy nevíš, kdy se ti bude hodit.’ Rob Gretton k tomu poznamenal, že je to tuzér za to, že musím na ambasádu,“ zavzpomínal na okolnosti vzniku fotografie Terry Mason.
Fakáč do objektivu. Johnny Cash poslal do háje šéfa věznice i celou country scénu |
Předání dokumentů a vyřízení víz proběhlo bez zádrhelů, Terry Mason vyzvedl pasy, informoval telefonicky Roba Grettona a cestou vlakem zpět do Manchesteru věřil, že teď se už nic nemůže pokazit.
Joy Division měli odletět do USA v pondělí 19. května 1980 ráno. O den dříve, tedy v neděli 18. května, se Ian Curtis podíval na film Wernera Herzoga Stroszek, poté si pustil album Idiot od Iggyho Popa a vydal se dobrovolně na cestu. Ne za moře, ale na věčnost. „Právě teď si přeju být mrtev, více už nemohu předstírat,“ stálo mimo jiné v jeho dopise na rozloučenou.
A zbylí tři, což bylo kromě zmíněného Bernarda Sumnera baskytarista Peter Hook a bubeník Stephen Morris? S pomocí posily v podobě klávesistky Gillian Gilbertové a pod novým názvem New Order udělali za minulostí tlustou čáru a začali sepisovat novou kapitolu historie populární hudby, Vyšlo jim to i napodruhé.
