Už se stalo tradicí, že na poslední den mají lidé nad 65 let vstup zdarma a tak se během slunečného odpoledne procházeli mezi vlasatou mládeží starší manželské páry. Dvojice a trojice dam udělaly protentokrát výjimku a vysezená místa v cukrárně nechaly ležet ladem, postarší pánové přišli ochutnat, jestli festivalové pípy čepují stejně dobře jako v jejich domovských hospodách.
Neboli: festival bourá nejen hudebně-žánrové, ale i generační hranice, neboť starší obyvatelstvo Ostravy má možnost ověřit si - bez jakékoli investice navíc - že hudební festival v centru města není žádné semeniště zločinu a nemravnosti.
Los Remedios Y La Chiri
Jan Kalousek
Nedělní program byl z větší části postaven na domácích jménech. Nejen tedy "národnostně vyhraněná" Czech stage, na které se střídaly tak protikladné figury jako živočišný František Segrado s kapelou Veselá bída, odtažitý Jan Kalousek či sarkastický Xindl X, ale i na sousedící scéně Barvy, kterou obsadili například Terne čhave či David Koller, se zpívalo česky (resp. romsky).
Xindl X
David Koller
A plně v režii domácích byl i stan pod Slezskoostravským hradem, jehož nedělní dramaturgii mělo v režii hudební vydavatelství Indies Scope. Představilo zde nejen vítěze talentové soutěže Česká spořitelna Colours Talents, skupinu BraAgas, ale i další aktuální koně své stáje Žamboši, Dva, Prouza a Lesní zvěř.
Prouza
Lesní zvěř
Hlavní pódium se blokem Jana Budaře a Mňágy a Žďorpu rozjelo také česky, v podvečer však zdejší program nabral světový směr. Nejprve vystoupením mistra hry na buben djembe Mamadyho Keity z Guineje, který se svým ansámblem předvedl sice úchvatnou, po čase ale už přece jen poněkud monotónní bubenickou show.
Mňága & Žďorp
Mamady Keita & Sewa Kan
Vyvrcholením pro mnohé návštěvníky festivalu jistě bylo vystoupení Davida Byrnea. Ten šokoval pořadatele festivalu tím, že okamžitě po příjezdu z kamionu vytáhl jízdní kolo a vydal se na projížďku areálem.
Zájem o místo konání akce dal najevo i prohlídkou vítkovické ocelárny, aby posléze opět usedl na bicykl a dojel až do zákulisí vlastního vystoupení. Se zvukovou zkouškou se nezdržoval a jeho profesionalita a vstřícnost vyrazily dech i starým zvukařským harcovníkům.
Mistr Byrne osobně...
... přivezl si i tanečníky
Byrneovo vystoupení byla hudebně i vizuálně dokonalá show, kde žádný tón a dokonce ani žádný pohyb nebyl nepřipraven a dopředu nenačasován. Předem avizovaný početný doprovod - všichni v bílém - čítal i tři vokalisty a tři tanečníky, k jejichž figurám se dokonce přidával, kytara nekytara, i sám frontman.
Repertoár se skládal jak z věcí s alb, společně vydaných s Brianem Enem (k nim bylo letošní turné postaveno), tak samozřejmě i ze vzpomínek na staré Talking Heads. Ona dokonalost nicméně měla přece jen svou stinnou stránku: ruku v ruce s bezchybnou profesionalitou často chodívá i určitý odstup. Ani tentokrát neabsentoval a Byrneovo někdy až "robotické" vystupování (bez záchvěvu jakékoli emoce ve tváři) působilo zbytečně chladným dojmem. Na hudební kvalitě to ovšem nikterak neubíralo.
Ředitelka Zlata Holušová připíjí divákům
Maceo Parker
Na opačném pólu vřelosti se samozřejmě pohyboval, jako vždy, Maceo Parker se svými funkery, který podle očekávání vytvořil dokonalý soundtrack k závěrečnému tanečnímu reji letošních Colours od Ostrava. Festivalu, na jehož další ročník se snad každý, kdo jednou podlehl, těší už od posledního tónu ročníku předešlého.
