HUDEBNÍ GLOSÁŘ: Tak kdy to ti Stipeovi kluci zase dají dohromady?

Dnes o tom, jestli se zase sejdou R.E.M., o rockovém fetišismu, o radním, který umí úplně všechno a o novém názvu známého pražského baru.

R.E.M. | foto: Anton Corbijn

Událostí týdne na poli populární hudby je bezpochyby ohlášený rozchod skupiny R.E.M. Může nám to být líto, ale na druhou stranu – všichni víme, že to nejdůležitější udělali v 80. a 90. letech, včetně písniček, kterým jsme nejvíce tleskali na jejich koncertech. Poslední album Collapse Into Now (recenze zde) vlastně jen v hezkých aranžmá ředilo již známé postupy a nepřišlo s dostatkem silných momentů. Stipeovi chlapci si to nejspíš uvědomili, když kompilovali best of album, které zanedlouho vyjde, a rozhodli se plácání v bezbarvé současnosti zatnout tipec. To stojí za obdiv – málokdo na to má a každá druhá kapela by z takové slávy, jakou mají R.E.M., žila do důchodu. Jiná věc je, co se stane, jestli jim takzvaně "dojdou peníze". Zkusme si na takovou eventualitu zahrát:

R.E.M. se znovu sejdou

celkem hlasů: 286

Hlasování skončiloČtenáři hlasovali do 0:00 pátek 14. října 2011. Anketa je uzavřena.

Až naprší a uschne

46 %(131 hlasů)

Za pět let

25 %(71 hlasů)

Za rok

19 %(55 hlasů)

Za deset let

10 %(29 hlasů)

Komplet remasterovaných alb Pink Floyd vyjde pod názvem Discovery

Když jsme u těch "velkých kapel", kolega Klusák se ve čtvrtečních Lidovkách trochu podivoval nad projektem Why Pink Floyd?, který přinese nejen zremasterovaný komplet jejich klasických alb, ale také "hypermegasuperluxusně" rozšířené edice těch nejslavnějších alb. První je na řadě The Dark Side Of The Moon. Pavel Klusák dospěl k tomu, že takové počiny jsou především fetiše. To má pravdu, osobně s ním vřele souhlasím. K tomu ale musím dodat dvě věci. Za prvé: zrovna Pink Floyd jsou prostě kapela, která svým stylem hudby a vůbec prezentace za celou kariéru po takových věcech přímo volá (rozhodně spíš než třeba nějací zasloužilí punkáči). A za druhé: doba pevným hudebním nosičům nepřeje. Ale být odkázán jen na ty odporné empétrojky bez chuti a zápachu? To budu radši fetišistou.

Obal desky Vítězslava Vávry, Jan Prokeš první vlevo

Po očku jsem sledoval volbu nového ředitele České televize a mezi členy rady zahlédl známou tvář. Byl jí Jan Prokeš, kterého si pamatuju ze dvou jeho působišť: z obalů desek Vítězslava Vávry a skupiny Maximum Petra Hanniga v 80. letech a z asi dvojího osobního setkání na přelomu 80. a 90. let, když jsem začínal psát do dnes zapomenutého časopisu Rock Revue. Zajímalo mě, co pan Prokeš celých těch dalších dvacet let dělal a nahlédl tedy do jeho profilu na stránkách Rady ČT. Málem jsem padl do mdlob, někteří lidé se tedy neztratí. Z jeho rozsáhlého životopisu vyjímám (bez komentáře): člen Baletu ND, asistent ve střižně ČST, ředitel marketingu gramofonové společnosti a televizní stanice, vedoucí kulturní rubriky deníku, ředitel v makléřské firmě, poradce ministra dopravy, ředitel finanční společnosti.

Poslanec Michal Babák přišel v baru Blue Light o několik zubů. Kdyby radši zašel na bigbít...

V servisu ČTK mě tenhle týden docela pobavila zpráva o tom, že "asi padesátka finských poslanců a jejich asistentů si založila 'rockový klub'. Členové nové skupiny ve finském parlamentu budou společně obrážet rockové koncerty a setkávat se s hudebníky, skladateli, producenty a dalšími zástupci hudební branže. Cílem iniciativy je lepší porozumění poslanců hudbě a případné zužitkování nabytých poznatků v návrzích zákonů." První akcí nového klubu má být návštěva koncertu Apocalyptiky. To čeští poslanci se baví úplně jinak. Místo na rockové koncerty chodí akorát pařit do Blue Lightu. Mimochodem, víte, jak se tomuhle oblíbenému malostranskému baru teď říká? Blue Tooth...