Olda Říha a jeho Anděl

Olda Říha a jeho Anděl | foto: MF DNES

HUDEBNÍ GLOSÁŘ: Olda Říha má pět pohromadě, Bursík s Vostárkem nikoli

  • 18
Dnes o tom, že i s Oldou Říhou lze občas souhlasit, o tom, jak souvisí hudba Nightwork s veřejnou souloží a o radosti z jen zdánlivě zbytečné práce.

Ladislav Vostárek u městského soudu v Praze

Ze sporu, který v úterý 11. října, kdy se mělo odehrávat soudní stání, skončil příslibem mimosoudní dohody, nemůže ani jedna ze stran vyjít sympaticky. Bývalý textař Katapultu Ladislav Vostárek už proto, že kvůli takové hlouposti, jako je použití sloganu "A co děti? Mají si kde hrát?" v předvolební kampani Stranu zelených vůbec žaloval. Asi se mu zdá, že je na co být hrdý. Martin Bursík, který na ten pitomý nápad přišel, si zase nebyl schopen všechno nenapadnutelně ošéfovat. Například zjistit, kolik autorů písnička má, a teď se hrozně diví, že někdo jiný napsal hudbu a někdo jiný slova. Nakonec za všeho vlastně nejlíp vychází Olda Říha, který se chlapácky od Vostárkova žalobního blouznění distancoval. Od písničky bohužel nikoli – to by teprve byla frajeřina!

Tohle nejsou ti striptéři, to jsou...však víte...

Od chvíle, kdy jsem se dnes omylem proklikal k jakémusi bulváru a přečetl si, že skupina Nightwork uspořádala akci, původně traktovanou jako křest DVD a snad i tiskovka, a při níž pak užaslé hosty nechala zkoprněle koukat na mužské striptéry a na (heterosexuální) placenou soulož na veřejnosti (tzv. live sex show), přemýšlím, co to vlastně mělo znamenat. Opravte mě, jestli se mýlím, ale nepřipadá mi to 1/ ani originální, 2/ ani provokativní, 3/ ani vtipné. Na druhou stranu, tohle všechno se vlastně - přes mně stále nepochopitelný ohlas na všech frontách - hodí i na samotnou kapelu, tak čemu se divím. Jakej pán, takovej krám...

Ladě: Kalná (obal alba)

Neberte to prosím jako chlubení nebo něco takového, ale přiznám se, že jsem už dlouho neměl tak pozitivní a dá se říct "jednohlasé" reakce na nějaký článek jako po uveřejnění recenze na nové album severomoravské kapely Ladě (najdete ji zde). Řada lidí mi říkala nebo psala, že si "ten zázrak" po přečtení zkusmo pustili - a všechny do jednoho tahle emotivně silná muzika úplně sebrala. Takže koukám, že to, o čem jsem v té recenzi mluvil, totiž že Ladě skoro nikdo nezná a s největší pravděpodobností se to ani moc nezmění, protože kapela sama není z těch, které by tlačily na pilu, možná zvolna začíná patřit minulosti. Dobrý pocit ze smysluplnosti vykonávané práce není každodenním jevem, o to větší radost z něj tentokrát mám.