Hejma: Ve svém žánru je Žlutý pes nejlepší

  1:00aktualizováno  1:00
Po pěti letech nahrávací odmlky se skupina Žlutý pes přihlásila s novým albem, které dostalo název Rok psa, a chystá se na letní festivaly.

Žlutý pes - Žlutý pes | foto: SONY BMGČTK

NEPŘEHLÉDNĚTE
-
Recenzi alba Rok psa ZDE
- Ukázky z CD najdete ZDE

"Podle Číňanů skutečně je rok Psa. Ale nám se název Rok psa zalíbil z jiného důvodu. Na desce jsme dělali skoro rok. V kapele jsem navrhoval Rock psa, jako je Rock podvraťáků, ale to mi neprošlo," říká zpěvák Ondřej Hejma, známý také jako porotce první série Česko hledá SuperStar, novinář a moderátor.

Deska má třináct písní, měli jste širší výběr?
Ano, vybírali jsme asi z dvaceti skladeb. Poprvé se nám stalo, že jsme si nechali pár kousků do zásoby.

Na albu zazní odkazy na vaše pražské dejvické kořeny, hlavně ve starší písni Hotel Internacionál. Čím vás ta věžovitá stavba z 50. let přitahuje?
Mám k ní niterný vztah. Jsem spolužákem Petra Šabacha, který napsal Šakalí léta. Internacionál je symbolem. Z naší ulice jsem viděl, když ho stavěli. Já jsem jedenapadesátý ročník, vlastně jsem stejně starý jako hotel Internacionál. Pamatuji se, že jsem stál doma na balkonu a ukazoval na něj. První slovo, které jsem v životě řekl, bylo "moleki". To znamenalo hotel Internacionál. V době, kdy jsme hráli s Ivanem Hlasem, zde byla poslední noční prodejna alkoholu v Dejvicích, jak zpívám v té písni. Jakkoli Internacionál symbolizoval spoustu nedobrých věcí, tak Amerika se do něho promítla taky. Pro nás to byl mrakodrap, který se nedal nikde jinde vidět. Něco jako New York.

Nicméně k dnešní době se váže píseň Skeptická, která navazuje na řadu starších skladeb končících na "vá": Sametová nebo Náruživá. Dodržujete jistou tradici?
Jistě, lidé už podvědomě očekávají, která další píseň přijde. Skepse je na pořadu dne, zvláště když člověk sleduje současné vlny různých slibů. Skepse nad zlato. Snažil jsem zdržet jakékoli agitace. Internet je úžasný z hlediska informací, ale nikoli z hlediska jejich kvality. Na internetu může být všechno, i nezaručené zdroje. Skepse je vždy namístě.

I píseň Tu – Tu, kterou složil kytarista František Kotva, se váže k vašim vzpomínkám?
Pro mě je to další archetypální zážitek, jako hotel Internacionál. V roce 1968 mi bylo sedmnáct, prožíval jsem klasický rozpuk: holky, muzika, jel jsem v angličtině. Potkávali jsme tady Američanky, které hrály na kytaru. Proto jsem Anetě Langerové říkal: Takových jako ty je v každém americkém gymplu deset. Měl jsem na mysli právě tyhle holky, se kterými jsme se tehdy kamarádili. Pak přišel rok 1969. Pamatuju si, jak jsem byl na letišti a ony odletěly. Bylo to všechno pryč skoro na dvacet let. O tom písnička je.

Nenaštvala se Aneta Langerová za vaše přirovnání k holkám z amerického gymplu?
To nevím, já jsem ji v soutěži urážel mnohokrát. Ona je teď pod obrovským tlakem, viděli jsme ji na festivalech. Respektuju ji.

Je před vámi nyní klasická koncertní sezona?
Čeká nás série festivalů na hradech, vystoupíme také v Malé Skále u Turnova, 22. července se objevíme na novém festivalu Music In The Park v pražské Stromovce. Těším se na gospely, které tam uslyším, i na blues.

Máte pocit, že hodně lidí se vrací k tradičním stylům hudby?
Na to bych nesázel. Ale faktem je, i když se budete asi smát, že my jsme v našem žánru nejlepší. Klasická novinářská otázka zní: Proč to pořád ještě děláte, když je to furt Žlutej pes? Ale kde jinde bych našel takové požehnání hrát s takovouhle kapelou? Skupina vykrystalizovala jako all stars band, každý kluk a každá holka mají svou historii, jsou to svým způsobem legendy. Nevím, jestli se dá hovořit o návratu, ale myslím, že my jsme ten originál. Když v létě hrajeme na náměstích na různých slavnostech, lidé dostávají naši muziku tak, jak to má být.

Hezky jste vás pochválil. Jak vypadá vaše zázemí, má Žlutý pes svůj vnitřní svět, který se skládá ze zvláštních narážek nebo vlastního kapelového jazyka?
Určitě. Koncert trvá něco přes hodinu. Když jedeme do Ostravy a zpátky, v autě strávíme třeba osm hodin. To je jako celá šichta. Nás je ke všemu devět, to je docela velký svět. Zdeněk Juračka vypráví historky, já kapele udělám takovou mediální svodku. Všichni jsou o politice lépe informovaní než leckteří novináři. Navíc každý muzikant hraje ještě v jiné kapele, takže máme přehled o celém showbyznysu.

Rozloučení s Gottem

V pátek od 8 ráno do půlnoci proběhlo rozloučení s Karlem Gottem na Žofíně.
V sobotu od 11 hodin proběhla zádušní mše.

Rozloučení s Karlem Gottem sleduje také Expres.cz:

  • Nejčtenější
Premium

Dvorní fotograf Karla Gotta: Ivana mě neměla ráda, nevím, co jsem jí udělal

Karel Gott a fotoreportér Stanislav Tereba. Byli mladí, oba měli kariéru teprve před sebou, a tak se rychle spřátelili....

Hudební kalendář 2019: Koncerty světových hvězd, které nesmíte prošvihnout

Rok 2019 zpříjemní hudebním fanouškům vystoupení řady hvězd. Přijedou Eros Ramazzotti nebo Andrea Bocelli. Podívejte se...

V 92 letech zemřela Vlasta Chramostová, herečka tří různých životů

Ve věku 92 let zemřela v neděli filmová herečka, signatářka Charty 77 a dlouholetá členka činohry Národního divadla...

Ondřej Vetchý posílí Cimrmany, ač ho po škole nejprve jako herce zapudili

Do své 52. sezony vstoupilo Divadlo Járy Cimrmana po smutném létě, kdy brzy po sobě odešly jeho dvě výrazné tváře. I...

Nechci být neuctivý, ale ceny mi někdy přijdou zbytečné, řekl Dyk s Thálií

Originálním proslovem zaujal Vojtěch Dyk, který v sobotu večer převzal Cenu Thálie v kategorii muzikál. Svým výkonem v...

Premium

Gott šel měsíc před smrtí do Archivu bezpečnostních složek. Měl čisté svědomí, říká Špátová

Ten titulek musím hned opravit, protože Olga Špátová s Karlem Gottem prožila vlastně roky dva. Už před deseti lety, k...

Premium

Audioknížka o životě Jeana-Paula Belmonda, vyprávěná Jiřím Krampolem. Zcela zdarma

Jiří Krampol daboval Belmonda ve 28 filmech a jeho hlas je tak s tímto hercem téměř neoddělitelně spojen. Stylově tedy...

Premium

Červenobílý život na hraně. Čína se zlobí, Tvrdík i celá Slavie trnou

Žádná legrace to není. Aspoň pro slávisty určitě ne. Sám prezident republiky naznačil, že do slavného fotbalového klubu...

  • Další z rubriky

RECENZE: Ani v Paradise nemají KMFDM slitování s průměrností

Respekt. Vážně. Neboť otevřít album nadupanou skladbou K-M-F, postavenou na sloganu „kill motherfucker fucking kill...

GLOSA: Metropolitní vzdala hold Zeffirellimu a chystá Gershwina

K osobnostem světa umění, které letos navždy odešly, patří i režisér Franco Zeffirelli. Jeho památce byla věnována...

Čára je začátek všeho, míní výtvarník Musil. Bývalý tatér vystavuje v Praze

Letos uplynulo sedm let od chvíle, kdy se Lukáš Musil, bývalý profesionální hokejista a tatér s přezdívkou Musa,...

Anna K. vyráží na předvánoční akustické turné. Má to vývoj a dynamiku, říká

Nejprve se „odpojeným“ koncertům bránila, nakonec ji ale nadchly natolik, že po loňské šňůře akustických vystoupení...

Najdete na iDNES.cz