Hassellův význam odborníci spatřují jednak v jeho vlivu na scénu world music, jednak, v instrumentální rovině, v zapojení elektroniky do hry na trubku. V tomto ohledu se stal následovníkem Milese Davise a především přímým předchůdcem a vzorem dnešních hvězd Erika Truffaze a Nilse Pettera Molvaera.
Letos jedenasedmdesátiletý Jon Hassell je vystudovaným hudebníkem, v mladých letech se zabýval především soudobou vážnou hudbou, zejména serialismem Karlheinze Stockhausena, pod jehož vedením v 60. letech také studoval. Své první nahrávky pořídil ve spolupráci s mistry amerického minimalismu, La Monte Youngem a Terrym Rileym.
Zkraje 70. let se Jon Hassell spolu s kolegy minimalisty zaměřil na studium indické hudby. Ta posléze poznamenala jeho styl hry na trubku a přístup k improvizaci, postavený na takzvaných rágách (zjednodušeně řečeno indických stupnicích).
Sólová alba natáčel Jon Hassell od druhé poloviny 70. let, k průlomu došlo albem Power Spot, které pro kultovní mnichovský nezávislý label ECM natočil v roce 1986 ve společné produkci dalších mistrů progresivní hudby, Briana Ena a Daniela Lanoise.
Jon Hassell: Maarifa Street
V roce 2000 přispěl trumpetista spolu s Bonem, Danielem Lanoisem a Brianem Enem svou hudbou k filmu Wima Wenderse The Million Dollar Hotel, v němž si také zahrál drobnou roli. Hassellovo album Fascinoma z roku 1999 produkoval slavný kytarista Ry Cooder ("objevitel" Buena Vista Social Clubu i Aliho Farky Toureho).
Výčet umělců, s nimiž Hassell během své dlouhé kariéry spolupracoval, zahrnuje jména jako Ibrahim Ferrer, Ani DiFranco, Seal, k.d. lang, Manhattan Transfer, Björk, Baaba Maal, Kronos Quartet, avantgardní módní návrháře Issey Miyake a Rei Kawakubo, i taneční soubory Merce Cunningham a Alvin Ailey Dance Company.
