Skladateli Petru Hapkovi deska připadá smutná, textař Michal Horáček v ní nachází spíš optimismus, přestože při její přípravě procházel těžkým obdobím.
„Byl jsem na operacích s okem, na klinice jsem psal texty třeba v pět hodin ráno. Některé z nich jsou i na novém albu,“ říká textař.
* Jste se Strážcem plamene oba stejně spokojeni?
Hapka: Podle nálady. Několik hodin jsem spokojený, několik zase nespokojený.
Horáček: Ale obecně jsme spokojení, jinak bychom desku nepustili ze studia. Nenacházíme tam při poslechu nic, co bychom chtěli změnit. I když všechno je živá věc, takže za půl roku nebo za rok bychom tam třeba i něco změnili, jenže to bychom natáčeli celý život jedinou desku. Jednou si člověk prostě musí říct dost. Pracovali jsme na tom albu pět let, tři a půl roku jsme ho natáčeli, takže to snad stačilo.
* To jste pět let ty skladby neustále předělávali?
Hapka: Vlastně ano. Jsou tam zástupci všech kategorií – od starších skladeb, které byly pozapomenuty a poté znovu objeveny, až po písně, které byly na začátku milovány a pak nenáviděny.
Horáček: Ale aby tady nevznikl dojem, že jsme těch pět let žili tak, že jsme vstali a okamžitě začali pracovat na desce. Tak to není. My si jen dovolujeme ten luxus čekat, že nápady za námi přijdou samy, až se jim uráčí. Pravda, mohly by chodit častěji. Ale co člověk nadělá? Na to nemáme vliv.
* Zůstalo vám hodně písniček, které jste na album nezařadili?
Horáček: Jistě. A třeba už se k nim ani nikdy nevrátíme a nikdy je nenatočíme. Vždycky zůstane pár písniček, se kterými spokojení nejsme, takže je posluchači na albu nakonec nenajdou.
Hapka: Anebo se k sobě třeba nehodí navzájem. Horáček: Ano, nebo tak.
* Kolik jste těch skladeb tedy vyhodili?
Horáček: Dost.
Hapka: Na desce je jich jedenáct, celkem jsme jich měli asi pětadvacet. Takže jsme jich vyřadili čtrnáct. Podle mě se ale určitě některé z nich na další desce objeví. My vlastně předěláváme rádi. Když někde objevím nějaký starý dobrý text, tak Horáček se mi po něm okamžitě začne sápat a chce ho předělávat. Hrozné!
* Jak často se vídáte, když pracujete na společné desce?
Horáček: Jak kdy, někdy jednou týdně, jindy ani to ne. Je to hodně nárazové. Někdy nás nic nenapadá, tak si třeba místo tvorby vyděláváme na živobytí, nebo tak něco.
Hapka: Naše setkávání nemají žádná pravidla. Horáček: Vůbec žádná. Jezdím hodně po světě, jsem třeba měsíc pryč, pak překonávám časové rozdíly a dělám to, co jsem tady za tu dobu nestihl, a najednou uplyne čtvrt roku.
* Jsou na vaší spolupráci vidět ta léta zkušeností? Rozumíte si víc než dřív, když jste spolu začínali?
Hapka: Tak já nepíšu hudbu proto, abych si rozuměl s Horáčkem. Ale řekl bych, že naše spolupráce vypadá spíš pořád stejně.
Horáček: To jo. S tím rozdílem, že já už se tolik nenervuju, když nám práce moc nepokračuje. Hapka se ovšem nekřečoval nikdy.
* Hádáte se? Co když se vám nelíbí, co ten druhý napsal?
Horáček: To se samozřejmě občas stane.
Hapka: My jsme oba perfekcionisté, takže po těch letech jsme spíš kritičtější sami vůči sobě.
Horáček: Jsme na sebe daleko přísnější, to je pravda.
* A jeden na druhého?
Hapka: Jsou chvíle, kdy se nenávidíme, a chvíle, kdy bez sebe nemůžeme žít. Občas je to takové italské hudební manželství.
Horáček: Metaforicky by se to tak dalo říct. Ale když člověk začne psát, má nějakou představu a mně se do ní Petr drtivou většinou trefí.
* Přiznám se, že mi vaše nová deska připadá dost smutná. Jak muzika, tak texty.
Hapka: Přesně, na mě to působí stejně. Je to tklivé, jsou v tom situace, kterými jsme prošli a projít přitom nechtěli... Ale interpreti jsou kromě mě úžasní.
Horáček: Mně smutná nepřipadá, podle mě je tajuplně, skrytě veselá. Možná se tam ty nálady přelejvají, ale mě to nerozesmutňuje.
Hapka: Mě jo.
Horáček: A mě zase ne, no. Ale chápu, že někoho může. Zaplaťpánbu. Umělecká výpověď není vyřešená rovnice, která musí mít stejný výsledek pro kohokoliv, kdekoliv a kdykoliv.
* Proč se vlastně album jmenuje Strážce plamene?
Horáček: Snažíme se album vždycky dělat tak, aby to nebyl jen prostý sled písniček, ale aby dohromady tvořily nějaký vyšší celek. Strážce plamene možná naznačuje, že v racionálním světě je příliš mnoho chladu, zatímco my věříme ve skrytý plamen lidské úzkosti a touhy. Ten je třeba strážit.
* Jako vždy jste si přizvali spoustu hostů. Vybírali jste je dlouho?
Hapka: Víceméně to bylo jasné. Na každé naší desce musí zazářit někdo, koho si profesně nesmírně vážíme, to je naše pravidlo. Na minulém albu to byl třeba Honza Spálený...
Horáček: A tady je to Jarek Nohavica.
Hapka: Ano, tentokrát mezi hosty vede Jarek. A chybět nemohla ani osvědčená Hana Hegerová.
* Je pravda, že Jarek Nohavica si dlouho nemohl vybrat písničku?
Hapka: Chvíli to trvalo.
Horáček: My se s ním oba známe ještě z dob, kdy nebyl extra slavnej, jsme vlastně kamarádi a navzájem si sebe vážíme. Přesto trvalo dlouho, než se našla písnička, na kterou by kývl a řekl: Jo, tu si chci zazpívat.
Hapka: Kterou jsme mu to ještě nabízeli?
Horáček: Mohlo by tu být i líp – z minulého alba. Tu nevzal. Ale to je jeho výsostné právo. Je dobře, že když to necítí na sto procent, tak řekne: Kluci, třeba příště.
* Jak to vypadá, když jednotlivým písním vybíráte interpreta? To si sednete a děláte si seznam lidí, které pak obvoláváte?
Hapka: To je hodně různé, ale porady neděláváme.
Horáček: Většinou já chci někoho neznámého a Petr je konzervativní, takže někdy se mi podaří tam takového člověka prosápat, někdy ne.
* Koho jste prosadil na tuhle desku?
Horáček: Valašského zpěváka Frantu Segráda a slovenskou herečku Szidi Tóbias, to nejsou obecně známá jména.
* Bývá dopředu jasné, jestli skladbu dostane ke zpívání žena, nebo muž?
Hapka: Často je to dané textem. Těžko budu zpívat: Já jsem tě viděla.
Horáček: I když i to se stane.
Hapka: Ano, to je vlastně případ skladby Unesený. Tu zkoušela zpívat spousta kluků, třeba Michal Malátný nebo Dan Bárta. A pořád to nebylo ono. Až jsme to vrazili do ruky Lucce Bílé, která úplně změnila svůj styl a podle mě tam dokázala, že v ní to šansoniérství je. I když zpívala Unesený v mužském rodě.
Horáček: Unesený ale není na téhle desce. Na ní měla mít původně Lucka taky jednu písničku, ale nakonec jsme ji tam nedali.
* Proč?
Horáček: Připadala nám moc hitová.
Hapka: Zní to možná divně, ale ona by porušila ten celek.
Horáček: Bylo by to, jako když do klubu anglických džentlmenů vtrhne bezvadná cikánka v květovanejch šatech. Ta písnička se tam prostě nehodila, ale možná ji dáme do obrazové podoby, kterou ke Strážci plamene připravujeme.
* Natočíte ji jako klip?
Hapka: Ale to není špatný nápad! Že by se zúčastnila té klipové části...
Horáček: A přitom by zůstala jako host. Bylo by jasné, že do toho klubu nepatří, ale že tam prostě vtrhla.
Hapka: Lucie bude náš nepotměšilý host.
* Rozhodli jste se natočit videoklip ke každé skladbě na albu, to tady asi ještě nikdo neudělal.
Horáček: Taky myslím, že jsme v tomhle první.
* První klip vám natáčel Otakar Vávra, což nikdy předtím nedělal. Museli jste ho přemlouvat?
Horáček: Nemuseli, protože on vůbec nevěděl, co to videoklip je. Takže si to nechal vysvětlit a pak řekl: Proč ne?
* Kdo bude natáčet další klipy? Máte v zásobě další slavná jména?
Horáček: Všechny autory ještě vybrané nemáme, ale teď se vyrábí úvodní duet alba, který zpívá Jarek s Janou Kirschner. Ten dělá Jaromír Pesr, kterému je asi pětadvacet. A musím říct, že ten klip bude překrásnej. I když až na druhý pokus.
* První se vám nelíbil?
Horáček: Ne. Když to minule rozjeli, tak jsem tam přišel, okamžitě to zastavil a všechny poslal domů. A to přitom Jana přijela až z Londýna, kde natáčela svoji desku, a Jarek dorazil z Mariánských Hor. Museli přijet znovu. Stálo to spoustu peněz, jenže mně se nelíbilo to místo, kde se to natáčelo. Filmaři mě neměli rádi. Ale dneska už vědí, že jsem měl pravdu. A další senzační kluky našel Petr, který s nimi dělal večerníček.
Hapka: Oni jsou ze Zlína a teď právě vyrábějí loutku, jak bude Nohavica vypadat za dvacet let.
Horáček: A to je pěkně zdrbnutá postava. Takovej vošoust. Na to se moc těším.
* Takže Strážce plamene vyjde na DVD i v obrazové verzi. Kdy?
Horáček: Já bych byl šťastný, kdyby se to povedlo vydat za rok.
Hapka: A já myslím, že by to mohlo být hotové do léta.
Horáček: Jsem z toho docela napjatý. Mně se dokonce přes internet ozvaly nějaké děti z jižních Čech, z filmové školy Miroslava Ondříčka. Je jim teprve osmnáct, ale já jim dávám šanci, ať to zkusí.
* Plánujete už další spolupráci?
Horáček: Do hrobu se ještě nechystáme. Víme, že spolu chceme psát dál, ale jestli to dokážeme, to samozřejmě nevíme.
Hapka: Co nevíme?
Horáček: Třeba jestli budeme ještě zítra naživu, to nevíme. Pokud to ale půjde, budeme společně skládat až do smrti.
Hapka: A já bych rád doufal, že i po smrti.
