Letos jste absolvoval už druhou šňůru se svou filmovou hudbou, ale album vzniklo už na té loňské, první. Proč?
Tehdy jsem neměl ponětí, jestli něco takového budeme opakovat, jestli o to někdo bude stát. Jestli jsme dostatečně dobří.
Proč jste si pro zaznamenání koncertu vybral zrovna Prahu?
Protože to město milujeme, stejně jako tamní lidi a publikum. Máme na Praze rádi úplně všechno. Vy tam přece žijete, tak co je to za otázku? Chtěl byste žít jinde než v jednom z nejvíc vzrušujících a architektonicky úchvatných měst světa?
Asi ne, to máte pravdu. Díky.
Já to neříkám, abych se vám vlichotil. Popravdě si vzpomínám, že po obou koncertech byl přímo nadlidský úkol dostat všechny do autobusu, abychom mohli pokračovat. Praha se neopouští snadno.
Nicméně myslím, že třeba s Paříží nebo Londýnem to spousta lidí bude mít stejně.
Ale ano, já teď do Londýna mířím a je to vlastně můj domov. Pracuji v Los Angeles, ale koneckonců jsem pořád Evropan. A myslím, že i Američané v naší kapele si uvědomovali, jak je to na starém kontinentu krásné.
Napsal jste hudbu k filmu Dunkerk. Nebylo to pro vás jako Němce složité?
Ani ne. Zaprvé jsem Němec s anglickou matkou, která z Německa do Londýna odjela ve správnou chvíli – v srpnu 1939. (Zimmer se narodil roku 1957 ve Frankfurtu nad Mohanem a do Británie přesídlil jako teenager – pozn. red.) Takže mé kořeny jsou spíš v Anglii. Vždyť si povídáme anglicky. A já nevím, jak jste na tom s němčinou vy, ale i kdybyste byl Franz Kafka, pro mě by bylo hodně obtížné konverzaci udržet.
A jiný důvod?
V tom filmu se nikdy nezmiňují Němci nebo nacisté. Vždy jen „nepřítel“ a na nepřítele je tam snad jen jeden rozmazaný záběr. I v tom to byl obrovský experiment. Pravděpodobně nejtěžší práce pro film, jakou jsem dosud dělal.
V čem konkrétně?
Musel jsem znovu objevit všechno, co jsem se v této branži naučil, a udělat to úplně jinak. Vzal jsem to jako výzvu. Chris Nolan od začátku naprosto přesně věděl, jaký film chce natočit, a občas pro mě bylo náročné vymyslet, jak na to.
Další letošní hit, na kterém jste pracoval, je Blade Runner 2049. Jste fanoušek toho původního?
Samozřejmě! Byla to nedílná součást mého dospívání. A jeden z důvodů, proč jsem začal spolupracovat s Ridleym Scottem. Do práce na tomto filmu jsem se zapojil docela pozdě, ale znám se s Ridleym přes třicet let, takže jsem vyslechl tolik historek o původním Blade Runnerovi, že to nebyl problém.
Pokoušel jste se navázat na Vangelisovu hudbu k původnímu filmu?
Já jsem Vangelisův velký fanoušek a nevím, jestli jsem navazoval, ale použil jsem stejné syntezátory. On použil velmi specifické synťáky a já vzal ty samé staré nástroje. Takže navazuju tím, že používám stejnou paletu zvuku.
Je nějaký z existujících filmů, u kterého byste si řekl – sakra tu hudbu jsem měl psát já?
Nemyslím si. Možná mám jen nedostatek ambicí nebo představivosti, ale své oblíbené filmy miluju tak, jak jsou včetně muziky. Pořád se na filmy koukám jako fanoušek. Nikdy by mě nenapadlo, že bych to udělal líp. Určitě by to bylo jiné. Ale už by to nebylo ono.
Dokážete jít do kina na film a užít si ho, aniž byste se na něj díval, nebo teda spíš poslouchal z hlediska své profese?
Umím si ho užít v jeho celistvosti, i když občas se můj mozek automaticky přepne do módu – jak udělali tohle?! Nicméně já miluju vyprávění příběhů.
K jakému filmovému příběhu byste tedy rád v budoucnu napsal hudbu?
To je těžká otázka. Docela by mě lákalo dělat na filmu o naší společné historii, myslím tím střední Evropu. Příběhů je celá řada, ale filmaři se věnují spíš Americe. Což je mimochodem důvod, proč jsem si užil Dunkerk. Dneska se takové filmy moc nedělají. Je to škoda. A dostávám se opět k vaší otázce ze začátku – proč Praha? Protože má historii. A z té ještě spousta věcí nebyla odvyprávěna.
Ještě k vašemu letošnímu turné. Byl to rozdílný zážitek oproti loňskému?
Rozhodně ano. Já jsem byl méně vyděšený a jako kapela jsme si byli jistější. To turné bylo dlouhé a já na tohle nejsem zvyklý. Byli jsme utrmácení, ale naše duše se vznášely. Pokud dostanu nějaký dobrý nápad, rád vyjedu znova.
5. června 2017 |
