RECENZE: Filmová hudba bez filmu funguje, když se hraje s láskou a vášní

Hudební skladatel Hans Zimmer po roce opět koncertoval v Praze, v rámci svého Live On Tour dorazil do O2 areny s patnáctičlennou kapelou, orchestrem a sborem. Nadšenému publiku předvedl hudbu z filmů Gladiátor, Lví král, Piráti z Karibiku nebo Temný rytíř.

Kdo by se obával, že koncert filmového hudebního skladatele bude představovat jakkoliv škrobený večer, byl během prvních minut vyvedený z omylu. Hans Zimmer sice na pódium pražské O₂ areny přišel v neděli před půl devátou večer ve fraku, ale už při první skladbě šel jen do vestičky. Po přestávce odehrál druhou část programu v černém tričku.

Live on Tour 2017

90 %

Autor: Hans Zimmer, Český národní symfonický orcestr

Místo konání: O2 arena, Praha

4. června 2017

Zimmerův koncert byl velmi neformální a svým vzezřením až divadelní. Zazněly skladby z filmů jako Lví král, Šifra mistra Leonarda, Piráti z Karibiku, Muž z oceli, Temný rytíř nebo Interstellar. Kdo neměl zmíněné snímky pečlivě nakoukané, respektive naposlouchané, mohl se trochu ztrácet. Nicméně Zimmer předvedl, že jeho hudba funguje dost dobře i bez návodných filmových záběrů v pozadí.

Obří projekce za orchestrem se ovšem měnila s každým segmentem, během směsi písní ze Lvího krále například zrudla obrovským africkým sluncem. Jindy se zase za zády hudebníků objevily velmi detailní záběry na sólové nástroje.

Krajní sektory tribun byly vedené až hodně bokem od pódia, což znamená že zde sedící diváci byli o projekci ochuzení. Ale hodně lidí si minimálně během přestávky přesedlo.

Po vizuální stránce prostě Zimmerovo představení vypadalo zcela odlišně od běžných halových koncertů. Světly se sice nešetřilo a tu a tam se scéna proměnila v docela divokou diskotéku, ale vždy to působilo účelně. Na rozdíl do mnohých rockových produkcí, kde se prostě jen musí hodně metat reflektory a lasery.

Zimmer během večera vystřídal klavír, klávesy, bendžo i kytaru. Doprovázela jej kapela, pěvecký sbor a Český národní symfonický orchestr. Všechna tři tělesa dávala dohromady mohutný a na halu překvapivě vyrovnaný zvuk.

Orchestr přitom fungoval spíš jako rozšířená kapela. Kupříkladu se obešel bez dirigenta, což byl možná i jeden z důvodů, proč se scéna mohla tu halit do tmy a onde zase blikat jako matějská.

Takty odpočítávaly a tempo určovaly dvě obrazovky po stranách. Tam se také zjevovaly běžící barevné pruhy značící podle všeho nástupy jednotlivých sekcí. Tenhle inovativní přístup měli naopak diváci z krajních sektorů jako na dlani!

Zimmer během koncertu hodně mluvil, taky celý program i s přestávkou zabral zhruba tři hodiny. Ale nebylo to od věci. Většinou líčil příběhy prezentovaných filmů a hudby k nim včetně třeba dilematu, zda nemá ubrat v muzice k Temnému rytíři. To zvažoval po smrti Heatha Ledgera, představitele Jokera. Nebo když uváděl píseň věnovanou coloradskému městu Aurora, v němž se střílelo na premiéře filmu Temný rytíř povstal, což bylo prostě potřeba uvést a vysvětlit.

I když se program zásadně nelišil od loňského koncertu v Praze, pořád šlo o jedinečný zážitek. Nemalý podíl na tom jistě má, že Zimmer si živé provedení své hudby nepokrytě užívá a turné tak nevzniklo z povinnosti nebo snad nutnosti platit složenky. Tři hodiny silných melodií jsou víc než si publikum snad může přát.