Dráha zpěvačky vede od počátečních krůčků ve Strakonicích se skupinou Rotor přes karlovarský Metronom a spolupráci s Karlem Černochem až k současnému Big Bandu Martina Kumžáka.
Většině diváků se při vyslovení jejího jména hned vybaví šňůra muzikálových postav od ohnivé nymfy v Draculovi přes různé krčmářky, věštkyně, chůvy, macechy. Na svých vzácných koncertech pak Křížková odkrývá v textech Rudolfa Kubíka ty nejintimnější stránky svého života.
Často jsou neveselé, avšak o to více motivují k ryzímu prožitku v každé písni: šansonu, baladě či v lehčím žánru. Křížkovou je těžké charakterizovat a někam zařadit. Má v sobě střípky vzorů, jež sama obdivuje, Hany Hegerové, Vlasty Průchové, Evy Olmerové, Marty Kubišové, Věry Špinarové.
Ke zpěvu se přidala velká dávka osobitosti a improvizace i při mluveném slovu a spolehlivost orchestru Martina Kumžáka, jenž písně Hanky Křížkové aranžuje. Koncert tak oslavil čtyřicet let na scéně – mimo bulvár a přední příčky Slavíků, zato se zárukou sytého barevného hlasu, skvělé intonace i frázování.
