"Říká se, že dvakrát nevstoupíš do stejné vody. Bigbít, první etapu muzikantského života sourozenců Ulrychových, vzala voda před více než třiceti lety. Sice se názvuky Petrova rockového komponování vracely na některých pozdějších nahrávkách (Tichý hlas), ale vnější a živá muzikantská podoba jeho hudby byla jiná. Kytara, housle, cimbál, basa," píše v průvodním slově k albu folklorista a hudebník Jiří Plocek.
Tvorbu Petra Ulrycha se skupinou Javory, kterou založil po rozpadu beatových kapel Vulkán a Atlantis, má skutečně většina posluchačů zafixovánu jako originální podobu "moravské world music" (z doby, kdy taková hudební kategorie natožpak móda byla ještě v nedohlednu). Ostatně, právě Ulrych svými písněmi, v nichž navazoval na kořeny moravského folkloru, vyšlapal cestu dalším písničkářům, kteří tento jazyk přijali za svůj. Lidé jako Vlasta Redl nebo Jiří Pavlica mu v tomto smyslu vděčí za mnohé.
"Javory prošly obdobím mého okouzlení nesmírným bohatstvím moravského folkloru. Obdobím tvrdošíjné umanutosti. Obdobím výčitek, že byl těmto pokusům obětován Hanin hlas. Přesto jsme desítky let pokračovali touto nevyšlapanou ´javorovskou´ cestou," vzpomíná Petr Ulrych.
"S Javory vznikla celá řada písní, které nijak nezdůrazňovaly svůj rockový podtext a přirozené komerční ambice, což byla škoda, zejména vzhledem k mimořádným pěveckým schopnostem Hany. Byly tím tak trochu vyloučeny z toho, co dobrý rock a pop nabízí. Nyní tyto písně nabízíme v podobě, jak mohly vypadat, kdyby...," dodává Ulrych k rockovému zvuku nového alba s narážkou na normalizační společenskou situaci.
Album otevírá novinka Starej bigbít, ve které Hana Ulrychová se směsí sebeironie a nostalgie zpívá: "Já měla sen/mně zdál se jeden sál/kde můj brácha ještě vlasatej/starej dobrej bigbít hrál/a pro šestnáctku štíhlou/nastal správnej čas/ukázat všem/kdo tady vlastně/zpívá první hlas."
Osmnáctipísňové album je pak vlastně historickou procházkou po ulrychovském "best of" repertoáru, zahranou s elektrickými kytarami a rockovou rytmikou. Posluchač si může připomenout rané hity ještě z beatového období (Nechoď do kláštera, On na mě zapomíná nebo Krylova Nevidomá dívka) stejně jako známé písně z éry Javorů (Zvon, Planeta, Kdo je zbojník, Zvláštní znamení, Měla bába trnku či Modlitba).
"Jsem rád, že se odhodlal a udělal to," píše o Ulrychovi Jiří Plocek. "Javory Beat není krokem do stejné vody, je to znovunapojení na prvotní pramen, je to táž řeka. Ale ne bystřina, skákající po kamení vysoko v horách, nýbrž hutný proud v údolí. Má sílu, energii a tah. K přímořské deltě je ještě daleko..."
