„Je mi zle z toho bejt sedmnáctiletá, kam se k**va poděl můj teenagerskej sen? Nesnáším každou písničku, kterou napíšu,“ zpívá Olivia Rodrigo ve skladbě Brutal, úvodní písni debutu Sour. Střih, devatenáctiletá Olivia přebírá Grammy za objev roku a v děkovné řeči mimo jiné říká, že se jí splnil největší sen.
Na Grammy bodovala Olivia Rodrigo, album roku natočil Jon Batiste |
Těžko říct, o čem přesně stále ještě teenagerka snila, když psala text ke zmíněné skladbě, i ta proklamovaná nenávist k vlastní tvorbě bude spíš výsledkem hormony zmítaného nitra, nicméně satisfakce je to pro herečku ze seriálu High School Musical: The Musical: The Series jako hrom.
Tři sošky Grammy nespadly jen tak z nebe, dá se říct, že je to cílová rovinka spanilé jízdy lemované prvními místy hitparád Velké Británie, Ameriky, Austrálie, Rakouska, Švédska i České republiky, nemluvě o tom, že deska Sour v předprodejích na platformě Apple Music porazila i v té době napjatě očekávanou druhou desku Billie Eilish.
Před Olivií se čerstvá držitelka Oscara na nejlepší filmovou píseň musela sklonit i na Grammy – její deska Happier Than Ever vyšla naprázdno, ze sedmi nominací neproměnila ani jednu. Představila strhující živou verzi titulní skladby, kamerám neušel její nadšený aplaus kolegyni Lady Gaga, ale to bylo za ní vše.
 |
Nebodoval ani její bratr Finneas, který se mohl stát objevem roku. Trochu kuriózní nominace, uvědomíme-li si, že minimálně jako producent už dostatečně etablovaný, do jeho portfolia kromě sestry Billie patří Halsey, Justin Bieber, Demi Lovato, Girl In Red, Selena Gomez a další. Objevem roku je nicméně opět Olivia Rodrigo, jíž kromě Finnease muselo ustoupit osm dalších čerstvých jmen.
Dalším vítězem večera byl Jon Batiste, byl by opravdu div, neproměnil-li by ani jednu ze senzačních jedenácti nominací. Zpěvák, skladatel, pianista, producent a vůbec muž mnoha řemesel se s grácií pohybuje jazzových a R&B vodách, točí bezvadné piruetky na popovém kluzišti a vůbec se mu momentálně daří, nač sáhne. Je také držitelem Oscara za nejlepší hudbu k pixarovce Duše, na níž spolupracoval s dvojicí Trent Reznor a Atticus Finch.
Grammy mu předal Lenny Kravitz, v děkovné řeči zmínil ohromnou lásku k hudbě, kterou chová ve svém srdci, pravil, že je zbytečné a nesmyslné určovat, kdo je lepší zpěvák nebo tanečník než ten druhý a umění nazval ryze subjektivním prožitkem, které se k člověku dostane ve chvíli, kdy ho nejvíc potřebuje.
Nic, co by si asi většina lidí v sále i u televize nemyslela, ale Batistova jímavá řeč zapadala do celkového ladění večera, který byl prostý jakýcholiv excesů a extempore. Pořadatelé už před samotnou akcí dali jasně najevo, že nestojí o nic neočekávaného. O Kayne Westovi, který měl na Grammy stopku, nepadlo ani slovo. Průvodce večerem Trevor Noah už na začátku prohlásil, že se bude vyznamenávat a slavit hudba a o nikom se nebude říkat nic ošklivého.
Drželi se toho všichni, i Doja Cat, která před nedávnem trucovitě ohlašovala konec hudební kariéry, se nad soškou v děkovné řeči dojala až k slzám a o odchodu ze scény nepadlo ani slovo. Postarala se alespoň o určité rozptýlení, když si pro cenu běžela přímo z toalety a prohodila, že takhle rychle malou potřebu nevykonávala snad nikdy v životě.
Moderátor Trevor Noah sice z rukávu sypal jeden vtípek za druhým, ale dal si pozor, aby se někoho nedotkl. Několik se týkalo covidové pandemie, bohužel stále aktuální. Na přetřes přišla i válka na Ukrajině, prostřednictvím videa na diváky apeloval ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj a za doprovodu Johna Legenda vystoupilo několik ukrajinských umělců.
Vzpomnělo se i na muzikanty a zpěváky, kteří se v loňském roce odebrali na onen svět. Nejsilněji samozřejmě rezonovalo jméno Taylora Hawkinse, bubeníka Foo Fighters, kteří na ceremoniálu měli vystoupit živě. Jejich album Medicine At Midnight byla vyhlášena rockovým albem roku.
Je to paradoxní, neboť zmíněná deska nepatří k nejlepším deskám kapely kolem neúnavného Davea Grohla, ale je úhledná, zpěvná, chytlavá, ničím nevyčnívající, nepobuřující, tak proto. Ostatně v téhle kategorii akademici Grammy oceňují spíše zásluhy, viz nominace AC/DC či nebožtíka Chrise Cornella.
Podobně je tomu v metalové sekci, kde v nominacích figuroval kromě jiných hudebně dávno vyšťavený Rob Zombie a bodovali Dream Theater, o jejichž aktuálním přínosu scéně se dá rovněž polemizovat.
