S psaním písničkových textů sice začal Zdeněk Borovec až ve svých 26 letech v roce 1958, ale stal se pravděpodobně nejplodnějším českým autorem. „Obvykle se odhaduje, že napsal přes 2 600 textů a jen s malou troškou nadsázky se dá říct, že v českém popu šedesátých až devadesátých let jen těžko najdeme zpěváka, který by neměl v repertoáru alespoň jednu skladbu s jeho textem,“ vzpomíná na něj hudební publicista Josef Vlček v časopisu Headliner.
„Kouká se na mě jako na raritu a já z toho, kolik jsem počmáral papíru, zrovna radost nemám,“ komentoval samotný Borovec v jednom z rozhovorů astronomické množství písňových textů registrovaných v počítači Ochranného svazu autorského. Psal téměř zásadně texty na hotovou muziku a činil tak vleže. „Vždycky je to malé vítězství, vždycky mě nový text překvapí,“ popsal svá muka.
Textař Zdeněk a skladatel Karel Svoboda na tiskovce k muzikálu Dracula v červnu 1995
Textař Zdeněk Borovec na archivní fotografii
Jeho texty patří k tomu nejlepšímu, co v české populární hudbě vzniklo, a lidé si je pořád zpívají. Tím se může pochlubit málokterý autor. Vybíráme několik nejznámějších:
Ztratila Lucinka bačkorku
Lucinkou z písničky otextované pro dětskou písničkovou soutěž je Borovcova dcera, pozdější scenáristka Lucie Stopnická. Borovec se uměl dívat kolem sebe a dokázal ten svět dostat do textů. Rozvernou písničku nazpívala Miluše Voborníková v roce 1972, nový háv jí v 90. letech ušila Dagmar Patrasová.
„Jsem dobře vyučený řemeslník. Píšu zásadně na muziku a vím nebo cítím, co vyžaduje. Když se mi zdá, že něco prostě nedovedu naplnit českým slovem, tak to nedělám!“ svěřil se Borovec v jednom z rozhovorů.
Ztratila Lucinka bačkorku,
když na dvorku si hrála.
Naboso s děvčaty běžela
a zvesela se smála.
V trávě tam na dvoře za horka
ta bačkorka teď pláče,
kde asi ta její Lucinka
teď zrovinka si skáče...
Vánoce vánoce přicházejí
Původní vánoční hit se zrodil v roce 1962, pár týdnů po odeznění karibské krize, kdy lidstvo stálo milimetry od atomového sebezničení. V hudbě Jaromíra Vomáčky je rozpustilost, úleva a radost. A s Borovcovým textem odemkla éru, kdy se reálně-socialistické Vánoce staly bezbřehým konzumem, protože „a když sní se, co je v míse, televizor pustíme...“. Nezpívá se v ní o Betlému, ani o koledách v duchovním smyslu, natož o Ježíškovi. Zpívá se o stresu (strejda housle popadne, jeho vinou se z nich linou tóny záhadné) i o přežitých vánočních zvycích (děda zkusí Neseme vám noviny, čímž prakticky zničí vždycky večer rodinný).
Do vysílání Československého rozhlasu šla jen pár dnů před Vánocemi a do Štědrého dne si ji stihlo vyžádat na čtrnáct tisíc posluchačů, kteří si ji zapamatovali pod názvem Vánoce přicházejí. Ve skutečnosti se jmenuje Veselé Vánoce a do roku 1989 se povinně hrála na každé školní besídce i předvánočních schůzích, což ji v uších mnohých deklasovalo mezi nenáviděné odrhovačky.
Vomáčkův protestsong. Do Česka se vrátily ostatky autora velkých hitů i filmové hudby |
Zvonky štěstí, Včelka Mája i bratr Jan
S Karlem Gottem spolupracoval od roku 1964 a napsal pro něj mnoho textů: Když jsem já byl tenkrát kluk, Je jaká je, Léta prázdnin, Jdi za štěstím, To musím zvládnout sám, Včelka Mája, Zůstanu svůj nebo balada Kam tenkrát šel můj bratr Jan.
„Patřil k absolutní špičce. Byl básníkem, romantikem, ale dokonale ovládal i hitový slogan. Proto jsem ho oslovoval ve chvílích, kdy mi opravdu na něčem záleželo. Jeho texty byly totiž zárukou kvality ve všech směrech,“ říkal Karel Gott.
Karel Svoboda a Karel Gott (1976)
Karel Svoboda a Karel Gott
Borovec si však v rozhovorech občas postěžoval na specifické vlastnosti českého jazyka. „Čeština, to jsou samé daktyly a trocheje, jamb abys pohledal,“ stěžoval si kdysi v měsíčníku Melodie. „A navíc nemůžete hýbat s přízvuky, vždycky jsou na první slabice. Zkuste s tím psát kantilény pro Karla Gotta!“
Miloval svět
a měl tak málo, málo let,
když do těch bran si troufal vjet,
z nichž nelze zpět.
Kam tenkrát šel můj bratr Jan,
kam tenkrát šel, ptá se zvon.
Kam tenkrát šel můj bratr Jan,
kam tenkrát šel, ví jen on...
A ty se ptáš co já, Dvě malá křídla tu nejsou
Chtěl, aby textům nechyběla pointa, aby verše měly půvab a přitom se výtečně rýmovaly. Těšilo ho, když slova písně napsal tak, že vznikl příběh. Někdy tak silný, až se nechtělo věřit, že je vymyšlený.
Stalo se to Heleně Vondráčkové s písničkou Dvě malá křídla tu nejsou, kde se zpívá o smrti nenarozeného dítěte. Zpěvačka však razantně popřela, že by text byl o ní. Stejně tak posluchači rádi věřili příběhu o nešťastné lásce v coververzi písně The Winner Takes It All od švédské skupiny ABBA pod názvem A ty se ptáš co já, která končí verši:
Já tě nezvu dál,
co když někdo spí tam,
někdo, co já vím,
možná i tvůj syn.
Tak se měj...
Taky jsem se narodil bos
Pro Petra Jandu byl o deset let starší Zdeněk Borovec zezačátku stará škola. Doslova odepsaná kapitola. „Měl jsem dojem, že je to nějakej stařec nad hrobem, a nikdy mě ani ve snu nenapadlo, že bych se s ním nakonec skamarádil a napsal pár povedenejch písní. Třeba Ty slzy dávno vpila tráva, Nech to být, Taky jsem se narodil bos, Už je jí líp…“
Byli sousedé z pražských Vinohrad a zpěvák Olympicu ho zažil mnohokrát při práci. „Vstával poměrně brzy, nasnídal se a šel do pracovny, vzal si s sebou kafe, zapálil cigaretu a pustil se do toho. Asi po dvou hodinách vzal psa a šel s ním na procházku kolem bloku a dopilovával si tam svoje rýmy. Myslím, že psa vůbec nevnímal,“ vzpomíná Janda. O Borovcovi dokonce kolovala historka, že byl jednou do své práce tak zahleděný, že šel se psem na procházku a zapomněl ho přitom doma.
My měli roucha stejně průhledná,
když jsme jen sáli z mléčných žláz.
Náš bosý věk
měl, to bych řek,
tisíc krás.
Jenže mráz, jak šel z hor,
obul nás do bačkor...
Olympic v roce 1988 (zleva Milan Peroutka, Petr Janda, Jiří Valenta, Milan Broum)
Skupina Olympic zahájí v Liberci Trilogy Tour 2024.
Mýdlový princ
Píseň Mýdlový princ nazpíval Václav Neckář v 80. letech. „Je to píseň, kterou původně udělali The Searchers v roce 1963. Platí pro ni, že všechno prověří čas. The Searchers asi netušili, že si tu skladbu vypůjčí v 70. letech Smokie a že ji ve 21. století nejen někdo bude poslouchat, ale dokonce se objeví i v muzikálu,“ smál se Jan Neckář při premiéře muzikálu Mýdlový princ s písněmi Václava Neckáře.
Vedle The Searchers a Smokie měli skladbu ve svém repertoáru například Cher, Tom Petty and the Heartbreakers nebo Ramones. Žádná nemá tak zábavný příběh jako česká verze.
Ou, on zná asi kód, co dívkám říct,
sako podle mód, on má jich víc
a tvář jak půlměsíc hladce holenou,
je pevný v kolenou a jde mu jako nic
lov koček čili Míc, a přitom už je strýc,
tak tohle je on, ten hladký mýdlový princ,
fešák, fešák ...
Obálka knihy Václav Neckář - Šíleně veselý princ (2023)
Václav Neckář na premiéře Mýdlový princ
Můj čas ze seriálu Sanitka
Měla to být jen píseň pod titulky. Hudbu složili Petr a Pavel ORM, jak si říkala dvojice skladatelů a propagátorů syntezátorové hudby. Text Zdeňka Borovce nazpívali tehdy populární Hana Zagorová, Stanislav Hložek a Petr Kotvald.
„Neměla jsem ji moc ráda a pamatuji si, že jsem tím štvala i kluky. Byla jsem trošičku zaujatá proti té základní frázi – Příteli, chvátej S.O.S. Přišla mi taková budovatelská, ale dnes mi to tak vůbec nepřijde. Tak posílám strašně moc pozdravů do nebe panu Zdeňku Borovcovi, protože napsal překrásný text,“ děkovala textaři Hana Zagorová v roce 2021.
„Můj čas je přesně ten příklad, jak se člověk ve studiu plete. Někdy natočíte písničku a myslíte si, jak bude úspěšná, ale není. A pak nahráváte písničku pod titulky, ke které zprvu nemáte ani moc vztah, a ona žije už s několikátou generací,“ dodal Petr Kotvald.
Píseň byla použita v závěrečných titulcích seriálu Jiřího Adamce Sanitka, který měl premiéru v roce 1984. Filip Renč skladbu použil i v pokračování seriálu v roce 2013.
Můj čas, to jsou jen chvílky takové,
můj čas se ocit’ v tísni časové.
Rád bych zůstal živ,
chci dýchat jako dřív
a čekám dál,
že přece ustrneš se nade mnou...
Stanislav Hložek, Hana Zagorová a Petr Kotvald (2021)
Stanislav Hložek (vlevo), Hana Zagorová a Petr Kotvald na archivním snímku
Chalupáři
V paměti diváků zůstává i titulní píseň, jejíž text složil Borovec na melodii Luboše Fišera. „Když máš v chalupě orchestrión, nevadí že do ní fičí,“ zpíval Waldemar Matuška. Ovšem jen do roku 1986, kdy emigroval a jeho nezaměnitelný hlas musel zmizet z éteru. „Pak přišli na to, že skladbu může zahrát jen ‚symfoňák‘, bez Matušky, a Chalupáři se opět vysílali,“ vzpomínal režisér František Filip na opatření komunistické cenzury, které umožnilo seriálu vrátit se na obrazovky.
Když máš v chalupě orchestrion,
hned se ti dobře tam daří.
Naráz přestanou zloby a shon,
posedí mladí i staří.
Štěstí nekoupíš za milion
a přece všem na dosah leží.
Když máš v chalupě orchestrion,
přeslechneš rád i hodiny na věži...
Jsi můj pán
Borovec si vážil toho, že byl jako šedesátník osloven mnohem mladšími tvůrci muzikálu Dracula. Za něj také dostal šest zlatých a platinových desek.
RECENZE: Démonický a loučící se Hůlka jako Dracula lačnil po krvi v O2 areně |
„Duchovním otcem“ Draculy, který vyšel i na několika hudebních nosičích, je tanečník a choreograf Richard Hes, který přišel s myšlenkou vytvořit původní český muzikál světového formátu. Koncem roku 1993 sepsal námět, který si jako první přečetl producent Egon Kulhánek, společně pak oslovili další osobnosti. Skladatel Karel Svoboda se k Draculovi rozhodl připojit poté, co viděl v roce 1992 slavné Bídníky. Spolu s textařem a spoluautorem libreta Zdeňkem Borovcem a režisérem Jozefem Bednárikem vytvořili v roce 1994 základ týmu, do kterého od počátku patřili také kostýmní výtvarníci Theodor Pištěk a Gita Marcolová nebo architekt Daniel Dvořák. Stejný tvůrčí tým je podepsán i pod muzikálem Monte Cristo.
Mým dnům, jak jdou, jsi dal řád.
Čím jsem ti já, chci dál znát.
Mnou nespoután, mnou milován,
buď vůle tvá, jsi můj pán...
Všichni hlavní autoři Draculy už zemřeli. Textař Zdeněk Borovec v roce 2001, skladatel Karel Svoboda si vzal život o šest let později a Richard Hes prohrál svůj boj s rakovinou v únoru 2014. Režisér původního nastudování Jozef Bednárik zemřel v roce 2013.
Leona Machálková a Jozef Bednárik - Zkouška muzikálu Dracula
Daniel Hůlka a Lucie Bílá v muzikálu Dracula (1995)
Premiéra muzikálu Dracula: Daniel Hůlka a Richard Hes
Posledním, nedokončeným dílem textaře a libretisty Zdeňka Borovce je muzikál Kleopatra. Před svou smrtí napsal asi třetinu textů, na jeho práci potom navázala jeho dcera Lucie Stropnická a Lou Fanánek Hagen. Ústřední melodie z Kleopatry Teď královnou jsem já, kterou zpívala Monika Absolonová, Bára Basiková nebo Lucie Bílá, je už dílo Fanánkovo.
Kdo byl Zdeněk Borovec
Narodil se 7. ledna 1932, jako dítě chodil do Dismanova rozhlasového dětského souboru. Vystudoval dramaturgii a scenáristiku na FAMU Praze, kde byl jeho spolužákem Miloš Forman. Ve druhé polovině 50. let pracoval krátce u filmu a poté se už věnoval profesionální textařině.
Většina znalců jeho tvorby se shoduje na tom, že jeho prvním hitem byla cover verze slavné Granady s Milanem Chladilem. To se psal rok 1956 a Borovcovi bylo dvacet šest. Poté se stal jedním z nejvyhledávanějších autorů české pop music. Často spolupracoval s Karlem Svobodou.
Pocta Zdeňku Borovcovi k jeho nedožitým 90. narozeninám v lednu 2022 připomněla jeho největší hity:
