Dnes bychom řekli superskupinu Golden Kids tvořili Marta Kubišová, Václav Neckář a Helena Vondráčková. Trojice zářila na konci 60. let nejen na domácí scéně, ale i za hranicemi. Okouzlila západoněmecký trh deskami vydanými u Polydoru, vystupovala v pařížské Olympii a dosáhla ohromného úspěchu na veletrhu MIDEM v Cannes. U Supraphonu stihli Golden Kids vydat dvě alba, ovšem kvůli zákazu veřejného vystupování Marty Kubišové v roce 1970 byla jejich slibně se rozvíjející mezinárodní kariéra bohužel násilně ukončena.
Za zrodem tria stál hudební skladatel a producent Bohuslav Ondráček, který jejich koncept shrnul takto: „Helena má v hlase slunce, Vašek má v hlase smích, Marta má v hlase slzy.“ Už od počátku představovali výjimečný fenomén – rovnocenné hvězdy, jejichž dokonalá harmonie fascinovala publikum i kritiky. Nejen zpěv, ale i choreografie a vizuální prezentace povyšovaly jejich vystoupení na dokonalou show. Samotný název Golden Kids vymyslel Zdeněk Rytíř, který byl prakticky výhradním autorem textů. Na koncertech a nahrávkách doprovázela vokální trio kapela nazvaná Orchestr Golden Kids.
„Už od svého vzniku byli výjimeční, a to i ve světovém měřítku. Tím, že se dala dohromady skupina rovnocenných hvězd první velikosti, zatímco zpravidla bývá vývoj opačný: teprve po vzniku takových skupin se dostávají dopředu někteří její členové a na určitém stupni, když dosáhnou takové popularity, jakou měl každý se zakládajících členů Golden Kids, skupinu opouštějí,“ napsal o pop fenoménu v roce 1969 renomovaný hudební kritik a publicista Jiří Černý.
„Producent a skladatel Boban Ondráček měl všechno skvěle promyšlené a naplánované. Přesně věděl, komu jaká píseň sedne. Choreografie k jednotlivým písničkám navíc dodala vystoupení na atraktivitě. A předběhli jsme skupinu ABBA, protože tehdy formace složená z černovlásky a blondýnky s ladícími hlasy ještě nikde neexistovala. Bylo skvělé, že jsme dokázali zaujmout nejen domácí, ale i mezinárodní publikum,“ vzpomíná Helena Vondráčková.
Václav Neckář vyjádřil lítost nad tím, že skupina musela v roce 1970 skončit kvůli zákazům vystupování Marty Kubišové během normalizace: „Měli jsme tehdy štěstí, že se nás vedle Bobana Ondráčka a Zdeňka Rytíře ujal i choreograf Luboš Ogoun, a připravil skvělou choreografii pro naše vystoupení. Myslím, že bychom šli pořád nahoru. Úspěch v pařížské Olympii, na MIDEM v Cannes, první singly u německého Polydoru či televizní speciály o tom svědčily. Škoda je, že nás tehdejší politický režim zastavil. Česko mohlo mít hvězdy evropského formátu. Už se rýsovaly další zajímavé zahraniční koncertní příležitosti, na které bohužel nedošlo.“
„Že po pětapadesáti letech vyjdou opět naše dvě alba na vinylu, je skoro až neuvěřitelná zpráva. Je hezké, že Supraphon vyhověl přání fanoušků, kteří těm písničkám zůstali tolik let věrní, mají je pořád rádi a chtějí si je připomínat,“ má z reedice radost Marta Kubišová.
