Konec června byl nejspíš jediný termín, který měl současný šéf Clevelandského orchestru a někdejší šéf Curyšské či Vídeňské státní opery volný. To se nedá nic dělat, umělci jako Franz Welser-Möst jsou velmi zaměstnáni. A je rozhodně dobře, že se ho podařilo dostat do Prahy aspoň na tento už ryze letní termín.
Ostatně program byl svým způsobem také letní, ne úplně hlubokomyslný, trochu pitoreskní, ale o to šarmantnější. Symfonie č. 3 Franze Schuberta je dílem teprve osmnáctiletého autora, plného písňové melodiky, básnivosti a svěžesti. A Sinfonia domestica od Richarda Strausse je efektní, bohaté, i když poněkud bizarní dílo, líčící barvitými a hýřivými orchestrálními prostředky velmi intimní záležitost - totiž běžný den ve skladatelově domácnosti. Vtipně charakterizuje muže, ženu, dovádění s dítětem, milostnou scénu rodičů, probuzení dítěte i ranní shon, a končí apoteózou rodinného života.
Welser-Möst patří spíš k přesným, minuciózním a přemýšlivým dirigentům než k přesným, ale i muzikantsky spontánním, emocionálním mistrům taktovky. Zrovna Schuberta toto jeho založení při čtvrtečním koncertu v Rudolfinu jakoby ochladilo. Jeho symfonie, ač zahraná perfektně, vyzněla příliš vážně - šlo by si jistě představit víc prosté citovosti, měkké zpěvnosti a uvolněnosti.
Straussovu skladbu však Welser-Möst jako pravý mistr udržel v mezích, perfektně ji vyvážil a dostal z ní zvukové kouzlo, které je její podstatou. Byla to exhibice, ale kultivovaná. Členové orchestru v čele s koncertním mistrem Jiřím Vodičkou i dalšími hráči tu měli spoustu příležitostí a také je využili. Je určitě řada dalších skladeb, které by Welser-Möst mohl s Českou filharmonií špičkově nastudovat. Snad se tak stane v příštích sezonách.
