Na koncertu by měly zaznít zásadní skladby jeho kariéry. Naštěstí Glenn Hughes nestaví jen na nostalgii, která provází jeho účinkování v kapelách Trapeze, Black Sabbath či Deep Purple, a to i navzdory tomu, že s poslední jmenovanou vstoupil i do prestižní rokenrolové síně slávy.
Nebudou tedy chybět ani novinky z aktuální desky Resonate či písně z dalších jeho sólových projektů, kterým se intenzivně věnoval. „Hughes stále nahrává skvělá rocková alba se současným zvukem a obklopuje se takovými jmény, jako je bubeník Chad Smith z Red Hot Chili Peppers nebo kytaristé Jerry Cantrell z Alice In Chains a Doug Aldrich z Whitesnake,“ říká pořadatel koncertu Dušan Neumann.
Hughes zásadně odmítá v hudbě ustrnout. „Žádné moje album není stejné jako to předchozí. Když se podíváte zpět na moje období v kapele Trapeze, všechny tři desky byly rozdílné. Pak se ohlédněte na Deep Purple s alby Burn a Stormbringer, jak byly odlišné. A tak to je i s mými sólovkami,“ říká pětašedesátiletý hudebník.
Právě žánrová jednorozměrnost jej otravuje u mnohých rockových hvězd, které počítá i mezi své přátele. „Nebudu jmenovat, ale znáte je. A mě taky poznáte po hlase, ale naštěstí jsem byl obdařený schopností přejít lehce mezi styly – z rocku do soulu, ze soulu k funky, z funky do jazzu – aniž bych lidi nějak znechutil. Když smícháte tyto ingredience, dostanete Glenna Hughese,“ dodává.
S novou deskou Resonate je Hughes nadmíru spokojený a kredit přiznává hlavně kytaristovi a producentovi Sorenu Andersenovi. „Hrál jsem s mnohými kytaristy, znělo to výborně, ale nebylo to to pravé ořechové. Tohle je první album Glenna Hughese, jak má být,“ tvrdí.
Zpěvák také vysvětluje, jak se rodilý Angličan, který vyrůstal nedaleko Birminghamu, dostal k žánrům jako soul nebo funky. „Když jsem se začátkem sedmdesátých let přestěhoval do Spojených států, začal jsem zde poslouchat to, co pocházelo z Detroitu. Pak jsem se seznámil se Steviem Wonderem. Dosud jsme přátelé a mnohému mě naučil,“ říká Hughes.
