RECENZE: Ghost v Praze. Chladné statické divadlo s mizerným zvukem

Švédský projekt Ghost, kombinující okázalé scénické ztvárnění s chytlavou, snadno přístupnou hudbou, představil v Praze aktuální album Impera, které má kapele potvrdit pověst jedné z nejžhavějších současných rockových akvizic.

Chytře to má mozek a tahoun Ghost Tobias Forge, skrytý za identitou zvanou Papa Emeritus IV, vymyšlené. Lákavou aurou tajemna obestřený spolek maskovaných entit zvaných bezejmenní ghúlové nestojí na individualitách čili je možné jej kdykoliv podle potřeby obměnit. 

Stejně tak variabilní je hudební složka projektu, která osciluje mezi heavy metalem, pomp rockem, hard rockem, ovšem hlavní důraz je kladen na místy vyloženě popové melodie místy připomínající Forgeho rodáky ABBA. Okázalá vizuální prezentace přímo volá po tom, aby se kolem skupiny seběhl houf oddaných fanoušků, které si žádné pochybnosti nepřipouští, což pražský koncert potvrdil. 

Živá prezentace ale odhalí značné limity toho všeho. Od prvních momentů, kdy spadla opona a odhalila působivou a propracovanou scénu, bylo jasné, že vizuální stránka má navrch před hudební. Předně – Tobias Forge není příliš charismatický frontman ani kdovíjak výrazný vokalista. Každé gesto jako kdyby měl naučené nebo odkoukané odjinud. Ghost hodně slouží Kingu Diamondovi, Alice Cooperovi a dalším klasikům shock rocku, ovšem nic nového nepřinášejí, jen už mnohokrát viděné rekvizity. Show tu není proto, aby umocňovala hudební stránku věci. Je to spíš naopak, mnohdy naskakuje nedostatek skladatelské invence a představuje vlastně jediný argument, proč vidět Ghost živě.

Imperatour

50 %

Ghost

O2 arena, Praha

24. dubna 2022

Koncert byl navzdory bombastickým kulisám poměrně statický a negradoval, Forge musel co chvíli odbíhat do zákulisí měnit kostým a čas natahovaly nezáživné kytarové exhibice a „vtipné“ pantomimické výstupy doprovodného ansámblu. Vše navíc pohřbil místy vyloženě nepříjemný, přebuzený zvuk. V nepřehledné hlukové kouli se utápěl především zpěv.  

Ghost nenabízejí nic originálního ani po hudební stránce, v písničkách co chvíli narazíte na povědomé riffy a melodie. Tu zavzpomínáte na A.O.R. kapely typu Boston nebo Journey, o kus dál zakopnete o riffování jako od Queensrÿche a další a další. 

V zásadě nic proti. Jako nezávazné divadýlko s ohni, kouřem, stroboskopy a konfetami se to dá přijmout. Jak už bylo řečeno, Ghost je dobře vymyšlený obchodní model, který se navíc dá variovat podle momentální poptávky. Dnes je to hlavně melodický rock. Nedivil bych se, kdyby Forge na dalším albu nabídl třeba synthwave, který je rovněž v kursu i mezi rockovými a metalovými kapelami. A nadšení fandové mu to samozřejmě za nadšeného jásotu zbaští. Alespoň tedy do doby, než se tahle duchařská estráda omrzí a vystřídá ji nové blyštivější a mnohem více trendy zboží.