Různobarevné paruky, brýle prapodivných tvarů, bláznivé volné kostýmy s magickými symboly, boty na podpatcích i speciálně stavěné hudební nástroje rozmanitých "střihů", to všechno k Georgi Clintonovi i jeho kapele, respektive spojeným kapelám Parliament a Funkadelic patří stejně neodmyslitelně jako výborná hudba.
Ta se rodí tak trochu z chaosu. Dění na pódiu, které bývá obvykle zalidněno až dvaceti hudebníky, sboristy či tanečníky, připomíná pořádně rozjetý mejdan, který má ale jediného, respektovaného a jednoznačně rozeznatelného šéfa. Tím je právě George Clinton.
Rodák ze Severní Karolíny, přezdívaný Dr. Funkenstein, se dělí spolu s již zemřelým Jamesem Brownem o hrdý titul kmotra funky a také nejsamplovanějšího umělce všech dob. Riffy z jeho nahrávek využívali mladí funkoví, crossoveroví a hiphopoví následovníci už od 80. let. "Funk je DNA hip hopu a rapu," nechal se Clinton slyšet.
Na začátku kariéry psal soulové písně pro interprety ze stáje vlivného detroitského vydavatelství Motown, až později objevil se svou skupinou Parliament, později přejmenovanou na Funkadelic, osobitý styl P-Funk. Ten v sobě kříží neodbytně taneční funky rytmy s psychedelickými plochami, "vesmírnými" zvuky a magickou, ba i sci-fi estetikou.
Clinton patří k nejvíce ctěným hudebníkům své generace. Za čest s ním spolupracovat si kladly zástupy muzikantů bez ohledu na barvu kůže, od Prince přes Snoop Doggy Dogga, Tupaca Shakura a OutKast až po Red Hot Chili Peppers a Primal Scream.
V roce 1997 byl uveden do Rock'n'rollové síně slávy v Clevelandu a o pět let později byl Clintonův muzikantský konglomerát Parliament/Funkadelic vyhlášen významným americkým časopisem Spin jako šestá nejlepší kapela všech dob. Pamětníci jeho vystoupení před šesti lety na Colours of Ostrava dobře vědí, že právem.
