Někdy to dopadne tak, že hudební projekt vytvořený jen tak pro radost dopadne nečekaně výtečně. Anebo je to možná přímý důsledek tvorby, která se primárně neohlíží na komerční úspěch. Sólová deska Františka Černého je jedním z těch šťastných případů. „Dvacet let jsem takovýhle přetlak neměl, Čechomor mě plně uspokojoval,“ říká hudebník.
Jestli to správně chápu, desku Šest křížků jste si nadělil jako dárek k šedesátinám?
Je to takový ten důvod, který si vždycky hledáte a bez něhož by to asi nikdy nevzniklo, ale těch souvislostí je víc. Můj kamarád z kapely Karel Holas se rozhodl, že mi nadělí dárek – dá mi k dispozici studio, udělá mi produkci a ať si natočím, co chci a s kým chci. To mi přišlo krásné. A protože jsem v minulosti hrával bigbít se svými dcerami, chtěl jsem si to zaznamenat. A byla to ideální příležitost zahrát si muziku, kterou v rámci Čechomoru dělat nemůžu. Škatulka lidových písní je na tohle příliš těsná.
Koho dalšího jste kromě dcer přizval?
Ze začátku jsem si tu desku chtěl vlastně nahrát sám, třeba i bicí jen na pusu. Zdálo se mi vhodné udělat to úplně jinak než všichni ostatní. Ale potom jsem polovinu desky natočil s běžnými nástroji a využil jsem hlavně rodinu. Nakonec jsem si udělal radost aspoň tím, že každá píseň je trochu jiná. Taky jsem se rozhodl, že to bude dílo okamžiku. Kdo šel okolo, toho jsem zapojil třeba na perkuse. Petr Zelenka tam zpívá jednu písničku, Robert Kodym s Wanastovkama jsou v bonusové skladbě Julie. Dál třeba vycházející slovenský talent, zpěvačka San Urbančíková nebo kapela Vasilův Rubáš.
Nahrávka působí velmi svěže, se sedmi skladbami a dvěma bonusy není ani dlouhá. To byl záměr?
Myslím, že je to dané tím, že deska byla natočená rychle a poměrně účelně. Některé písničky jsem přitom napsal už dávno, Dvě žáby na prameni se San Urbančíkovou jsme ale dodělávali vyloženě na koleně ve studiu. A opravdu jsem nechtěl, aby těch písní bylo moc, takhle to naprosto stačí.
Píseň Julie vyšla loni na desce kapely Wanastowi Vjecy Alchymie a je tam označená jako společná s Čechomorem. Jak to tedy je?
Robert Kodym mě potkal na Barrandově a říkal mi, že pro nás má písničku. Poslal mi text, já jsem k němu udělal melodii, jako Čechomor jsme to nahráli, já nazpíval a výsledek jsme poslali Wanastovkám. Ti to pokapali, jak říkají, wanastovskými krůpějemi a Robert s Lenkou Dusilovou k tomu dozpívali svoje party. Výsledkem je hybrid, který se nám všem líbil. Oni ho dali na svou desku, já na svou a možná ho použijeme i s Čechomorem, ale to je ještě otázka.
Ta skladba je tedy v podstatě bonus, ale pak je tam bonus vyložený – Černé hory, kde je asi zachované všechno veselí z nahrávání, že?
Přesně tak. Tu písničku jsme nahráli na dvorku u studia, kde byla výborná ozvěna. To je čirá radost, jako když se hraje v hospodě.
Album uvozuje taky dechy podpořená písnička Moudrý klobouk. Je inspirovaná příběhy Harryho Pottera. Chápu, že to asi na album Čechomoru nepatří.
Je to tak. Ne, že bychom si nemohli dovolit to na desku Čechomoru dát, ale máme nějaký rámec, který nepřekračujeme. I když co by ne. Jsme teď obklopeni mladými hudebníky, tak si můžeme dovolit leccos. A baví nás spojovat zdánlivě nespojitelné.
Zařadil jste na desku i skladby, které byly původně naplánované pro Čechomor? Třeba taková Návštěva by tam sedla.
Do našeho repertoáru by jich asi zapadlo víc, protože Čechomor se v posledních deseti letech žánrově otevřel – od skutečných lidovek jsme přešli k tomu, že jsme se osmělili a začali psát písně sami. Teď máme myslím nejlepší materiál za poslední roky a příští rok se ho chystáme natočit. S dechovkou.
To zní slibně!
Chceme to album nazvat Nadechnutí nebo tak nějak. A bude to s dechovkou, protože ji nesnášíme. A uděláme si to po svém, aby se nám to naopak líbilo. Buď v balkánském stylu, nebo takovou tu „blbou“ dechovku z dědiny. Bude to experiment a moc se na to těšíme.
Čili sólová deska není nějaký vzdor Čechomoru? Občas to tak totiž bývá.
Je to přesně naopak. Díky tomu, že mi to sám Karel nabídl, tak jsme si vzájemně udělali radost. Když z téhle desky bude Čechomor hrát jednu dvě písničky, tak proč ne.
