Sbor složený z reprezentačních fotbalistů totiž není tím nejhorším, co se dá na písni Jeden za všechny... najít. Dokonce lze říct, že se mužstvo se zpěvem vypořádalo se ctí. Není to samozřejmě ani zdaleka dokonalé, ale mnozí profesionální pěvci někdy ulítnou i víc. Petr Čech bubnuje „na jednoho brankáře“ víc než slušně. A nejspíš to zúčastněné bavilo, což se cení.
Bohužel tihle všichni více či méně nadšení amatéři dostali ke zpracování dost hrozný materiál. Samotná skladba od Maxe Brauna sice vzývá mušketýrské heslo, které se u kolektivního sportu též dobře uplatní, ale hrdinský song oslavující vítězství si asi nikdo nepředstavuje jako závěrečnou píseň nějaké rádobyvtipné estrády v třetiřadé televizi.
Hotovou nahrávku jsme sice neslyšeli, ale už ze záběrů ze studia je znát, že něco, co měl snad být oslavný chorál, dopadlo spíš jako písnička z dětské pohádky. Takové té nízkorozpočtové televizní z osmdesátých let. S papundeklovými kulisami.
Pro dobro fotbalistů i jejich fanoušků doufejme, že příští rok na tom slavném klání ve Francii to bude jiná pohádka.
